Where are you Eddie? (POZASTAVENO)

Děláš si ze mě...?

Eddieho probuzení zrovna příjemné nebylo. Strach v jeho rozespalých očích byl zcela znatelný. Rozostřený pohled padl na roztříštěné sklo.

"Edwarde. Tak už vstávej!" Hlasitý křik přicházející z ulice Eddieho donutil vylézt z příjemného tepla peřiny. Po špičkách prokličkoval mezi střípky a rám okna se zbytky skla otevřel. "Richie. Děláš si ze mě...? Vždyť jsi mi rozbil okno! Proč jsi to doháje udělal? Spadlo ti něco na tu tvoji palici, nebo co?" Začal na něj velmi naštvaně křičet Eddie. "Ahoj! Ede. Konečně. Jdeš ven?" "Tohle nemyslíš vážně, že ne? Co mám jako udělat s tím oknem?" "Pak to opravíme, ale teď pojď ven." "Fajn." Zamručel otráveně Eddie a šel se převléknout.

"Nechci tu promrhat mládí!" Zakřičel Richie po dalších deseti minutách strávených na chodníku.

Eddie opatrně vyklouznul oknem v kuchyni. "Kam jdeme?" Zeptal se nízký chlapec v pro něj zcela tipických červených shortkách.

Richie leknutím vyskočil z popraskaného obrubníku a zahleděl se na Eddieho. Něco bylo jinak. Ale co? Richie svého kamaráda obešel a celého jej skenoval pohledem. Eddie jej pobaveně sledoval. "Co to děláš? Seš si jistej, že ti opravdu na tu hlavu nic nespadlo?" "Něco je jinak. Co je na tobě jinýho?......Mám to!.....Kde máš ledvinku?" Eddie se nefalšovaně zasmál. "Nepotřebuju ji." "Jseš si jistej, že nespadlo něco na hlavu tobě?" Richie nemohl uvěřit, že by Eddie přestal nosit svoji ledvinku s mnoha různými léky. "Prostě ty léky nepotřebuju. Nikdy jsem je nepotřeboval. Jsou to gazeba. Zableba.....Placeba!" Poslední slovo Eddie vykřikl tak radostně, jako by našel něco, co ztratil už hodně dávno. Chlapci se společně zasmáli a vyrazili na cestu.

Letní slunce pomalu mířilo na západ, přesto však stále pálilo jako rozžhavené železo. Asfaltová silnice se rozpouštěla a každý živý tvor hledal nejbližší stín. Jen dvě osoby by si to v tento okamžik kráčely bosky po prostředku rozpálené silnice. Richie s Eddiem se procházeli po městě a užívali si sluneční paprsky. Klidnými ulicemi se nesl zpěv vlaštovek a smích dětí, způsobený radostí z letních dnů.

"Hele, Richie? Kdyby jsi měl psa, jak by jsi jej pojmenoval?" "Eddie." Řekl bez váhání brýlatý chlapec. "Co chceš? Slyšel jsi mou otázku?" "Jo. Toho psa bych pojmenoval Eddie." Zasmál se Richie a pravou rukou menšímu chlapci rozcuchal vlasy. "Dál." "Ed." "Ne." "Eddie Spaghetti." "Nene." "Na co to chceš. Vždyť by ti Sonia psa stejně nedovolila." "Hm. Kašli na to." "Ne-e. Byl by to on nebo ona?" "Nevím." "Tak ho pojmenuj nějak vadně. Třeba jak ty tvoje gazeba. Mu říkej Gazeboo." "Co je to proboha za jméno?" Eddie se začal smát, což donutilo vyššího z chlapců zastavit. Eddie však pokračoval dále. Když si pak uvědomil, že vedle něj nestojí Richie, okamžitě se otočil. "Já to myslel vážně." Zakřičel na hocha v shortkách Richie a rozeběhl se k němu.

Když se začalo stmívat, a na nebi se objevily fialovo-růžové červánky, chlapci se vydali ke Kaspbrakům.

"Můžu tu dnes přespat?" "Když budeš zticha a spravíš to okno tak jo. A když budeš hodnej, dám ti i najíst." "Wuf, wuf!" Zaštěkal Richie, přičemž na něj Eddie skočil a zacpal mu pusu. V tento okamžik se Richie ocitl na zádech v Eddieho posteli s Eddiem na sobě. Eddie seděl na Richiem a držel mu zacpanpanou pusu, dokud na své dlani neucítil vlhký pohyb. "Fuj. Proč mě lížeš? Tak to vypadá, že budeš bez jídla ty 'Gazeboo'."

{loser forever}