The right Gryffindor |HP FF|

III. Kapitola - Bitva století, či pouhá fraška?

Dodatečně bychom chtěly poděkovat prvnímu komentátorovi Huhlord a věnovat mu tuto kapitolu :D..
Kei & Ryuo

Lapal po dechu, který mu byl vyřazen nárazem do chladné stěny hradu. Nepřátelé byli všude, snažil se chránit před útokem od čtyř Smrtijedů a to úspěšně, když ho náhle zbloudilá kletba zasáhla.
Měl malou chvíli, aby si prohlédl okolí a mohl určit, jaká strana vyhrává.
Boj se zdál být nekonečný, barevné paprsky zasahovaly do štítů nebo těl, někdy minuly cíl a rozprskly se o stěny Bradavic. Křik se rozléhal všude kolem něj, bolestné naříkání a místy i vzlyky ho děsily - věděl totiž, že ty zvuky patří jeho přátelům. Dokázal pojmenovat každé temné stvoření, které proti nim bojuje, neverbálně vržené kletby omráčily jeho nepřátele a on tak mohl jít pomoct do jiné části bitvy. Nechtěl se dívat na zem, kde ležela nehybná těla dívek i chlapců, přátel a nepřátel. Pach krve se linul vzduchem, dráždil mu smysly a podtón smrti ho doháněl k šílenství. Koutkem oka si všiml jak Aberforth, i přes svůj vysoký věk, zvládá kouzla na vysoké úrovni, až si myslel, že Brumbál není jediným velmi mocným kouzelníkem v okolí. Modro bílá záře vytryskla ze starcovy hůlky, velký světelný štít zastrašil veškeré Mozkomory a mnoho temných stvoření na chvíli zamrzlo v pohybu, jak byla vystavena tak bílé a mocné magii.
Avšak ihned poté se strhl další masakr, každou přibývající minutou uhasínalo více životů a on teď velmi dobře rozeznal fakta, která ho znepokojila.

Strana dobra prohrávala.
Strach se v něm hromadil, avšak ne kvůli tomu, že by se bál své vlastní smrti... Ne. Byl smířen s tím, že smrt je nevyhnutelná a on nemůže utéct před její náručí, ale více se obával o lidi, které již tolik let nazýval svou rodinou a spolužáky. Věděl o existenci viteálů, dokonce jich i několik zničil, ale jak se počet zvyšoval, začal se více a více obávat kvůli jediné myšlence: Kolik těch viteálů ještě bude?
Zničil deník ve svém druhém ročníku, taky medailonek a pohár dvou zakladatelů, Brumbál za cenu prokletí zprovodil ze světa prsten a Neville společně s Hermionou nejenže zničili diadém, ale dokonce zachránili skupinku Zmijozelů, kde byl Chladný princ, alias Draco.
Ten si byl vědom dluhu, a tak jim řekl mnoho informací. A mezi nimi i tu osudovou. Voldemort byl zde - v Bradavicích, aby získal Bezovou hůlku, jednu z relikvií smrti.
Tomu monstru nestačilo rozdělení své duše tolikrát, až to bylo zvrácené a možná až příliš neuvěřitelné, on se chtěl stát majitelem hůlky, jenž ještě pár hodin zpět patřila řediteli, předtím než byl zabit. Udělal to mistr lektvarů, který se snažil ochránit Draca, kterému bylo Voldemortem nařízeno, aby ředitele zabil.
Ani nevěděl, jak se to stalo, ale zlatavá kletba starce odhodila z věže, pod kterou ho našli ve stavu, kdy by byl považován za mrtvého.

Pro pochopení celé téhle situace je třeba jít trochu zpět...
Hra začala již v momentě, kdy skryt pod neviditelným pláštěm, odzbrojil Draca, jenž mohl za to, že Brumbál neměl hůlku, a tak nebyl schopný obrany. Poté šlo všechno už pouze z kopce, veškeří Smrtijedi si uvědomili, že tam byl někdo neviditelný a tak začali vrhat každým směrem kletby, kterým se však mohl vyhnout díky svým schopnostem chytače. Dokázal odzbrojit každého z nich, Snape mu při tom pomáhal a on během chvíle tak stál mezi hromadou nehybných Smrtijedů. Bez dalšího slova se oba vydali různými směry, jeden na jistou smrt a druhý do chřtánu monstra.
A ani jeden si nebyl jist, zda dnešní den přežije.
Harry nijak neobviňoval Snapea z vraždy. Celou dobu plán znal a rozhodl se hrát věrného pěšáka v téhle frašce. To co se chystal Brumbál a Snape udělat, věděl již pár měsíců, byla pouze otázka času, než se Smrtijedi dostanou do školy s jakýmkoliv podnětem, takže se rozhodli se vším počítat. Včetně vraždy ředitele.