The right Gryffindor |HP FF|

VI. Kapitola - Sectumsempra

Vybledlá černá šála vlála s chladným větrem, který barvil tváře mnoha žáků i pouhých potulných kouzelníků do ruda. Všichni studenti s povolením od svých opatrovníků šli společně s dvěma dospělými do Prasinek, aby i oni mohli nakoupit dárky na Vánoce pro přátele a rodiny. Byl první zimní víkend,  Harry byl přesvědčen k tomu, aby doprovázel Albuse, který stejně jako ostatní měl v plánu hledat vhodné dárky pro své blízké, ačkoliv Nebelvír věděl, že vlastně hledá záminku, aby mohl navštívit Medový rád a nakoupit si do zásob své milované citronové dropsy.
Šedý plnovous plál vzduchem stejně jako extravagantní svítivě neonový hábit oranžové barvy. Mladý lékokouzelník by vsadil deset galeonů na to, že Albus Brumbál neměl v šatníku nic jiného než šíleně barevné oblečení. No, zjišťovat to nehodlal.
„Můj chlapče, kam půjdeme jako první?" zeptal se ho ředitel, když už stáli v centru Prasinek, odkud se mohli dostat bez problému kamkoliv.
„Navrhuji knihkupectví, potřebuji vyzvednout jednu knihu pro sebe kvůli léčení a druhou pro Nevilla, kterou jsem mu sehnal," jak se zdálo, starcovi bylo jedno, jaký má důvod k návštěvě knihkupectví, jelikož když dopověděl svůj monolog, tak zjistil, že Albus si to už svižným krokem mířil směrem k obchodu.
„Čiperný na svůj věk, vážně," postěžoval si pro sebe, ale následoval Albuse.
Změna tepla ve vzduchu byla pro něj v  první chvíli šok, ale příjemné teplo pohltilo každou buňku jeho těla, až si slastně povzdechl. Neměl rád studené období, které kolem panovalo, jak se pomalu blížily Vánoce. 
Od doby, kdy byl pomocí rituálu s Fawkesem vytrhnut z náruče Smrti, mu byla neustále zima a ačkoliv měl na sobě několik vrstev, nebyl schopen si udržet teplo. Možná za to nemohl rituál, ale spíš si z něj dělala Smrt srandu a zajistila, aby mu už nikdy nebylo teplo.
Bylo tomu již několik let od doby, kdy údajně porazil Voldemorta... Jenže díky předešlým měsícům tušil, že Temný pán nebyl zabit, když ho při závěrečné bitvě o Bradavice zasáhla smrtící kletba a on opět někde venku spřádal plány, jak Harryho tentokrát doopravdy zabít.
Po celou tu dobu doufal, tajně a zoufale si přál, aby se to monstrum nikdy nevrátilo, že už pouze stačilo zneškodnit nebezpečné přisluhovače, alias Smrtijedy a on by konečně měl normální život. 

Vždyť zatraceně, bylo mu dvacet dva a měl by plánovat rodinu! Mít milujícího partnera, jelikož jak dávno zjistil, ženy ho nepřitahují a s ním by vychovával malé caparty...
Jenže teď, když věděl že Voldemort opět povstal - což byla už velmi ohraná situace a hlavně celkem otravná - si nemohl dovolit rodinu, kterou by svou existencí pouze ohrozil. Tak se prostě smířil, prozatím, s myšlenkou, že starého beznosého Temného pána už naposledy zprovodí ze světa a ten bude poté v bezpečí. 
Z myšlenek ho vytrhl zvuk zvonku, když někdo vešel do knihkupectví. Jediný pohled na osobu, která přišla, ho donutila se usmát. 
„Ginny!" oslovil mladou ženu. Rudé vlasy byly zplihlé sněhem, který venku za okny výlohy jemně padal. Vždy radostná nejmladší Weasleyová se na něj otočila, široký úsměv jí po chvíli zdobil tvář, výrazné pihy viděl i na těch několik metrů.
Během chvíle měl dvě tenké paže obtočené kolem něj, jakoby to byli malí hadi, co našli svojí oběť. Tu myšlenku raději ihned zahnal, vždyť toto byla jeho malá Ginny..
„Tak ráda tě opět vidím! Už je to nějaký ten týden od schůze řádu a ty jsi nás ani nenavštívil, no styď se!" hubovala mu na oko. Viděl ten její nezbedný záblesk v oříškových očích. 
„Promiň, Ginny. Musel jsem řešit záležitosti kolem Smrtijedů..." začal již ne tak nadšeně. Když však viděl její přimhouřené oči, rychle dodal: „Ale neboj! Zítra vás ihned navštívím - dnes nemůžu, slíbil jsem Albusovi, že mu pomohu s vybíráním dárků. Což mi připomíná.." rozhlédl se po přeplněném obchodu, potřebné knihy už měl, hledal ředitele mezi ostatními nakupujícími.
„Měl bych ho najít, pokud to vše máme dnes stihnout." Všude po obchodě však byly barevné hábity snad všech barev, a tak se zdálo nemožné najít ten jediný, oranžový.