The right Gryffindor |HP FF|

IV. Kapitola - Až minulost se protne s přítomností

Tiše vyčkával na signál, skryt v temných stínech noci. Dokonce snad jakoby i měsíc a hvězdy věděly, že se dnes stane něco špatného a raději se skryly za hustými mračny.
Ve vzduchu bylo cítit napětí, které se dalo krájet. Mezi přítomnými členy Řádu vládlo tíživé ticho. Trpělivě vyčkávali.
Pouze proto, že podle jejich špeha se zde, nedaleko ruského městečka na hranicích s Norskem, měl stát útok na několik odpůrců proti Voldemortovi. A tak čekali na jiskry červené barvy, které by jim potvrdily přítomnost nepřátel.
Ticho prořízl šílený smích, ihned poté červený signál na obloze, avšak ne pouze jednou ale rovnou třikrát. To znamenalo jediné: Smrtijedů bylo více, než jim jejich zvědové původně nahlásili.
Harry a jeho tým okamžitě vyrazili pomoct zbytku kouzelníků, jenže na místě kde předtím bylo deset Bystrozorů, teď již stáli pouze čtyři oproti nejméně dvaceti Smrtijedům. Zbývající čtveřice přeživších z první skupiny. K tomu šest členů z jeho čety a to včetně jeho, ale pořád byli proti dvojnásobné přesile a nepochyboval o tom, že mnoho ze Smrtijedů, proti kterým dnes budou bojovat, jsou členové nejužšího vnitřního kruhu Voldemorta. Takže... tohle bude velmi krvavý boj a on se obával, že strana světla pro tentokrát nebude tou vítěznou.
Bez zaváhání začal neverbálně útočit na maskované postavy, vztek ho poháněl, a tak nelítostně používal ty nejohavnější kletby, na které si byl schopen v tu chvíli vzpomenout. Bylo to skoro jako vždy, když byl v terénu a bojoval. Barvy se míchaly v jednu, štít ho chránil před zraněním a jeho vlastní kletby si většinu času našly svůj cíl. Zelená kletba se objevila během prvních několika minut boje a on věděl, že bojuje proti věrnému stoupenci Voldemorta. Neváhal a taktéž poslal kletbu jenž se nepromíjí jeho směrem, ale zasáhl jiného nepřítele.

Boj trval krátkou dobu, jelikož obě dvě strany ztrácely své síly a světlá strana začala vyrovnávat početní nerovnost. A to pouze díky Nebelvírovi, který snad tančil mezi kletbami, tmavě rudý kabátec vlál kolem něj, obratně a většinou beze slov používal pro některé přítomné neznámá kouzla a právě tento mladý kouzelník vyvažoval početní i magickou nerovnost. Jeho magie jiskřila stejně jako smrtící oči zahalené tvrdostí, jenž mu roky boje vryly do mysli. Zdálo se, že Avada kedavra v něm nevyvolávala žádný strach, dokázal se jí vyhnout s nebývalou lehkostí.
Smrtijedi s hlasitým práskáním začali mizet z lesa, jelikož velmi dobře poznali nebezpečí hrozící při střetnutí s dvaadvacetiletým Nebelvírem, který mnohokrát obrátil jejich výhody v nevýhody a prohráli i tu nejvíce nadějnou bitvu, stejně jako i nyní.
S poslední kletbou, kterou vyslal, zasáhl posledního protivníka, který se chtěl, jako všichni ostatní, přemístit pryč. Mýtina se najednou zahalila do skoro tíživého ticha, byl slyšet pouze bolestný nářek nebo tiché děkování od přeživších z jeho strany.
Chytil dva zraněné Bystrozory a bez dalších slov se přemístil na jejich ústřednu, kde by je někdo mohl zachránit. A ačkoliv se ostatním mohlo zdát, že vyhráli, černovlasý muž si říkal, že to nebylo vítězství, jelikož mnoho z nich ztratilo život.
Připadal si jako zloděj, on dostal rovnou dvakrát možnost uniknout smrti, ačkoliv by měl být mrtev stejně jako ostatní.
Možná by to tak bylo lepší...

„Kolik dnes?" zeptal se ho Aberforth, když se zjevil na louce, kde posledních pár let měli pravidelně trénink.
„Šest Bystrozorů a jedna žena z mé skupiny, čtyři vážně zranění a z toho jeden ztratil nohu. Zatkli jsme pět Smrtijedů a zabili šest," pronesl monotónně, stejně jako vždy po každé akci.
„Takže dnes budeme opět trénovat souboj s pomocí pouze neverbální magie. Nemá cenu teď pokřačovat s bezhůlkovou magií, když jsi z boje proti smrtijedům vyčerpaný. Pak můžeš opět zkusit zvěromágství, Harry." Aberforth Brumbál byl ze začátku skeptický, když mu byl svěřen trénink s Harrym Potterem, ale rychle zjistil, že mladík je velmi schopný v mnoha směrech magie, učenlivý a silný čaroděj. Dokonce si myslel, že na svůj věk až moc silný, což ho ze začátku... děsilo, ale když poznal ušlechtilost a odhodlání zničit zlo, přestal odvážného Nebelvíra podezřívat z možnosti, že by zneužil svou mocnou magii, protože on ji chtěl pouze využít k poražení zla. Jemně se na mladíka usmál a pokynul mu, aby dal najevo, že jejich souboj začal. Vůbec nečekal, až se Harry připraví, vytáhl hůlku a začal po něm metat kouzla. Ze začátku nebyly nebezpečné, spíš to byly kouzla jako: kotníky ze želé a svědivá vyrážka. Přece jen mu nechtěl ublížit, kdyby náhodou mladík nestihl protikouzlo. Jakmile si byl jistý, že je Harry soustředěný, začal po něm vrhat kletby tak odporné, že by se možná někdy i Smrtijedi ostýchali je použít. Jenže on zastával názor, že Harry by měl být připravený na ty nejhorší kletby, které by jej na bojovém poli mohly potkat.