Pokémoni. Žijí s námi a jsou všude. V parcích, v lesech, ve školách, v restauracích.....všude. Každý si svého Pokémona najde a vytvoří pouto.
Já z nich mám, ale strach. Neveřím jim. Ale jednou mě kamarádi prostě donutili. Měla jsem v ruce Pokéball.
...
Pokémoni......žijí s námi. Všude kam se podíváte, je člověk a vedle něj jeho Pokémon. Na mě se každý dívá jako na blázna. Jmenuji se Sky. A je mi 13 let. Mám černé vlasy a modré oči. Mí kamarádi už si Pokémona taky vybrali. Ale......já jim nevěřím. Bojím se jich. A jedním z nejhroznějšíchPokémonů je pro mě.........Pikachu Ptáte se proč? Vždyť dělá Pika-Pika a kouká na vás roztomile....
Jednou když jsme byli s rodiči a bratrem venku. Uviděla jsem Pikachu. Koukal se na mě těmamilýmaočkama. Když mi, ale rodiče vtiskli do ruk pokéball......naštval se. Jen jsem drželapokéball. A on vystartoval. Vypálil tak silnouránu, že by ně yo v tom věkuzabilo. Bratr se přede mě postavil a elektrický šok schytal za mě.....
Když jsme ho odvezli do nemocnice......po pár hodinách na následky umřel......
Rodiče se mě od té doby snaží přesvědčit, že Pikachu ani ostatní Pokémoni nejsou zlí.......že s ním jen něco bylo....
Jednou mi dali k narozeninámčepičku s Pikachu ouškama. Řekli, že mi jí chtěl dát bratr. Ale.....nestihl to.....
Připomínalo mi to Pikachu......ale......byla to věc od bratra. Nasadila jsem si jí na hlavu a od té doby nesundala. S tou čepičkou jsem měla pocit.....že je brácha pořád se mnou.......
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ale.......vždy když jsem viděla Pokémonablíž než metr a půl ode mě......bála jsem se.......moc bála. A pokéball jsem od té doby do ruk nevzala........