Pán cti /Adommy/ ✔️

27. kapitola

I přesto, že ho bolel celý člověk, se začal škrábat z postele ven. Stejně už měl otlačené celé břicho a mimo jiné... Sakra, za to nadělení dole může ten erotický sen, zhrozil se Adam, když se podíval na pomačkané kalhoty. Už dlouho se mu něco takového nestalo, vlastně naposledy v nějakých patnácti letech. U mladých chlapců se tomu říkalo mokré sny - Kriste, ale on je přece dospělý chlap. Tohle s ním dělal jen Tommy, sny s ním a myšlenky na něj.

Přes bolest zad na sebe navlékl dlouhou tuniku, aby zakryl svůj vlhký problém a vydal se ke dveřím. Musel najít Neila, aby mu pomohl sehnat nějaké náhradní kalhoty. Vlastně byl docela rád, že tu není i Tommy, cítil by se před ním trapně. Jak ho znal, ještě by ho provokoval, uličník jeden.

Otevřel opatrně dveře a vykoukl ven. Čekal, že narazí na Ratliffovy muže, ale nikdo před dveřmi nestál, už to přišlo Adamovi divné. Rozhlédl se po chodbě, nejprve doleva, pak doprava. Neil měl doma pokoj na pravé straně od jeho, zkusí tedy zaklepat na ten. S tichým fňukáním - každý jeho pohyb byl doprovázen ostrou bolestí, která mu ze zad vystřelovala do celého těla - došel k vyhlédnutému pokoji a zaklepal. Když se ani na druhé zaťukání nikdo neozval, zkusil Adam otevřít a nakouknout dovnitř.

Jeho bratr ležel na zemi.

„Neile!" vykřikl a vrhl se k němu. Tep mu z nějakých sedmdesáti vylétl na sto dvacet během jediné setiny vteřiny. Sotva popadal dech, bolest teď absolutně nevnímal. Okamžitě přitiskl prsty na bratrův krk a srdce se o dvacet pět procent zklidnilo, i tak ho Adam pořád cítil v krku. „Neile, prober se!" Plácal sourozence po tvářích. Prohlížel ho, jestli nemá nějaké zranění a opatrně mu nadzvedl hlavu. Naštěstí nikde nic nenašel.

„Au," zaskuhral Neil a pomalu otevřel oči. Zprvu byl zmatený, Adam měl pocit, že ho vůbec nepoznává, než se mladší muž zamračil. „Někdo mě praštil přes hlavu, nějaký maskovaný muž." Sáhl si na týl a promnul ho. „Viděl jsem jen nohy, když odsud odcházel, jak jsem padal k zemi, pak už si nepamatuju nic," chrlil to ze sebe jak kolovrátek. „Kruci!" vyhrkl vyděšeně.

„Co?" vytřeštil na něj Adam oči. „Co se stalo, Neile?"

„Byl tu se mnou Tommy, jen sem zaběhl od tebe. Říkal, že tvrdě spíš, tak si chtěl promluvit o všem, co se stalo a jakým způsobem bychom mohli usvědčit Tennanta, pokud si jeho otec nedá říct."

„Ne!" vyjekl Adam a postavil se. „To ne! Ne! Ne!" odsekával zoufalým a zároveň naštvaným hlasem, zatímco přecházel po pokoji sem a tam. Přece mu říkal, aby nikam nechodil. Měl ten divný pocit, že se něco stane.

„Moc mě to mrzí, bratře. Měl jsem vás hlídat," pronesl Neil provinile. Očividně sám nad sebou právě zlomil hůl.

„Neile!" Podíval se na něj Adam. „Ty za to přece nemůžeš." Zavrtěl hlavou. Ano, byl jeden okamžik, kdy ho napadlo, že už by mohlo být všechno dobré, ale to spíš pracovala naděje.

„Prohledám celý hrad, a jestli se ho ten hajzl dotkl jen jedním prstem, tak ho zabiju na místě," zavrčel, pak se vydal ke dveřím. Před nimi se ovšem zarazil a obrátil zpět na bratra, který už se sbíral ze země. Prosbu, kterou měl na jazyku, doplnil nervózním kousáním rtu.

„Potřebuji nějaké nové kalhoty, Neile."

*

Bratři pročesali celý hrad. Spočítali si, že od únosu Tommyho uběhlo už několik hodin, Neil tedy na té zemi ležel poměrně dlouho a venku už začalo pomalu svítat, když ho Adam našel. Nechtěli nikoho zbytečně děsit, zvlášť ne Elizabeth, proto se po hradě plížili jak nějací dva zloději. Nakonec se zoufalí vrátili do Tommyho pokoje, který Adam předtím ve spěchu opustil. Možná, kdyby tak nechvátal, všiml by si listu pergamenu, který ležel na polštáři. Prostě ho musel přehlédnout.