Pán cti /Adommy/ ✔️

13. kapitola

Následující tři dny Tommy Adama neviděl. A nejen on. Muž se zavřel do pracovny lorda Howarda, aby splnil svou misi, na kterou ho poslal král. Měl zjistit, kde se ztrácí peníze z královské pokladny a Jeho Veličenstvo Henry mělo podezření právě na lorda Howarda.

V celém hradě poklidně ubíhal život dál, ovšem fakt, že neměl lord Lambert nad Tommym dohled, v závěru dopadl tak, že byl Tommy zavřený ve své komnatě a nesměl se odsud hnout. Konečně tedy došlo i na knížky. Kdyby to věděl, vzal by si nějaké z domova, takhle mu je musela půjčit Anna.

Drobná světlovláska s roztomilým bříškem, které ještě úžasně zvýrazňovalo několik vrstev sukní, vklouzla do Tommyho pokoje. V rukách držela tři knihy, které položila na postel vedle napolo ležícího bratrance. Byl opřený o čelo postele, pod zády nadýchané polštářky, jednu ruku za hlavou a doslova hltal řádky v knize. Anna do něj mírně drbla.

„Vnímáš mě?" vyrušila ho od příběhu. Tommy sebou trhnul a zvedl oči k další hromádce knih.

„Děkuji, Anno. Nějak mě to chytlo, teď si snad budu přát, aby to své vyšetřování lord Lambert protahoval co nejdéle," ušklíbl se. Samozřejmě, že to byl vtip. Měl knížky rád, ale víc jak pár dní jim rozhodně věnovat nechtěl. Jedinou zásluhu, kterou měly a to dost podstatnou, bylo zamlžení Tommyho mysli. Podařilo se mu při čtení zapomenout na Adama a to hrozné fiasko na hradbách.

Už to byly tři dny, co se to stalo, pořád však na svých rtech cítil ten úžasný, s ničím nezaměnitelný, hluboký dotek rtů. Vyprávěl o tom Anně, byla žena, měl pocit, že ho snáze pochopí v oblastech romantiky. Někomu se prostě potřeboval svěřit se svými pocity. Vědoucně se při jeho vyprávění usmívala, jako kdyby takových polibků za svůj život zažila tisíce. Pak mu jen tak, bez hnutí brvou oznámila, že je do lorda Lamberta zamilovaný a tím to bylo vyřízené. První část plánu splněna, řekla ještě.

Tommy nebyl hloupý, sám poznal, že k Adamovi cítí náklonnost, dokonce velkou, ale co mu to bylo platné, když ji kromě těch několika minut necítil ze strany lorda? Tam, na hradbách, za svitu měsíce, když se políbili, to bylo tak jasné, křišťálově čisté, jak voda... Adamovy doteky, jeho vroucí polibky... Tommy byl přesvědčený, že by se cesta k lordovu srdci mohla o něco zkrátit, zpříjemnit, ale pak mu tento dojem byl opět odebrán. Proč bylo tak složité vyznat se ze svých citů? Ani on to pořádně nedokázal. Jen řekl, že je z lorda ztracený, že se mu nedokáže vyhýbat. Naléhal na něj, prosil o jediný dotek... Ne, to nebylo zamilované vyznání, spíše vyznání zoufalce. Možná by to měl celé vzdát a přestat se užírat již danou prohrou.

„Přinesla jsem ti jednu knížku, Thomasi," vytrhla ho Anna z myšlenek. Chápavě se usmála, když pochopila, proč ji zprvu nevnímal a pak mu knihu podala. Tommy ji vzal do ruky a otevřel zhruba v polovině. Rychle ji ovšem zaklapl, s dost vyděšeným pohledem.

„Co to je?" podíval se na sestřenku nevěřícně.