Bojím sa ťa... Moon&Klarisa Moorisa [NEDOKONČENÉ]

4.

Takže, tohle sem píšu asi po 2-3 rokách od doby, co byla takhle knížka vydaná. Chci moc poděkovat všem co to dočetli, i přes to, že příběh byl o ničem xd plus sem chtěla říct, že dneska by jsem to rozepsalala lépe, detailněji a jinak :P takže neberte tuhle knížku extra vážně a jako to co dokážu napsat ヾ(＾-＾)ノ Vybrala jsem profil ZuzkaHruska737 a jméno Klaudie

Po-podvedla j-se-m tě...

Pohled Sama

Jen jsem na ni nechápavě a vyjeveně koukal... "Proč?" Zašeptal jsem. "Proč"?! Teď už jsem zakřičel, až se i kolemjdoucí lidi otáčeli. Přemohla mě vlna vzteku. " S kým? Kdy? A kolikrát? ...Myslel jsem si, že mě miluješ Klaudie...stejně jako jsem miloval já tebe... " Chtělo se mi brečet, něco rozmlátit, zabít jí i jeho... Zmizet z tohoto světa nebo se opít do němoty. "A-le já j-j-sem by-la op-" Snažila se obhájit, ale nenechal jsem jí domluvit. "Mě to nezajímá! Prostě jsi se..." Neměl jsem sílu to do říct. Po chvíli jsem se rozeběhnul domů.

Pohled Klaudie

Běží pryč...možná domů...ztratila jsem ho...pořád jsem brečela na lavičce, koukala do země a mé slzy dopadali na kočičí hlavy kterými je náměstí podlážděno. Po nějaké době, nevím jak dlouho, jsem se z lavičky zvedla a pomalu šla domů.

Pohled Sama

Byl jsem tak naštvaný! A.. zároveň i zklamaný.

Doběhl jsem domů zul se a hned zapadl do svého pokoje a ani jsem nepozdravil už probuzené rodiče. Spadl sem na postel a začal přemýšlet. Proč to udělala? Už mě nemilovala? Miloval sem jí, strašně moc! Nechci jí a zároveň chci... BOŽE!

Najednou mi zazvonil mobil...

JÁ TO PROSTĚ NEDOKÁŽU DOPSAT! Panebože... Línějšího člověka neznám... No nic, tak alespoň něco.

Lehce přes 200 slov