Experiment [Ereri/Riren]✔

-1-

„Erene!" ozvalo se přes celou budovu. Hlas rezonoval zdmi a zalézal do každého koutku, každé škvíry a každé praskliny. Hned všichni věděli, že je to tu zase. Eren, který se právě nacházel ve stájích a měl za úkol vyčistit a postarat se o všechny koně, sebou škubnul a nepříjemně silně zaryl koni kopytní háček do masa. Ten sebou trhl, Eren zavrávoral a než se nadál, kůň ho odkopl. Cítil jen palčivou bolest v pravém podžebří, nicméně jinak byl v pořádku. Hodlal se postavit, aby mohl čelit další noční můře, ale bolest v podžebří ho držela na zemi.

Před ním stála poměrně vysoká žena s hnědými vlasy, které měla stažené do culíku. Na sobě měla, ostatně tak jako každý jiný zde, uniformu Průzkumné legie, která se skládala ze zeleného pláště s jejich znakem, hnědého kabátu, také s logem legie, bílé košile a bílých kalhot. Spolu s tím ještě popruhy manévrovací výstroje a až po kolena vysoké kozačky s menším podpatkem. Eren měl na sobě vlastně to samé. S tím rozdílem, že Hanji vypadala, jako by se právě vrátila ze zdí, protože měla celou manévrovací výstroj, což by jen tak nenosila, ne zrovna v tomhle poklidném období. Vlastně, málokdo stále čekal nějaké nebezpečí, kdyby se vyskytlo, byli tu vojáci, kteří dokázali své druhy ubránit, než budou plně vybavení. Nicméně bylo zakázáno, aby si sundali popruhy. Eren to nechápal, titáni zde nebyli, kdyby se něco stalo a oni se dostali sem, museli by se probořit zdí. Nežli by se však dostali až k nim, hlídky by je viděli. Ano, nesměli polevit ani v téhle chvíli míru, protože zrovna teď byli zranitelnější než kdy dříve a moment překvapení by mohl nepřátelům nahrát do karet.

Za tu dobu, co se zde Eren nacházel pochopil, že některé věci prostě nepochopí. Nebyl hloupý, spíš se o to nesnažil. Ostatní iritovala jeho impulzivnost, vrhal se do věcí, o kterých nic nevěděl, popral se tu snad skoro s každým, ačkoliv věděl, že nakonec do držky dostane on sám, a to od samotného Kapitána. Směšná to představa, že o dvě hlavy menší, ačkoliv poměrně starší muž ho skope tak, že sotva dýchá. Nicméně nebyl sebevrah, tedy zrovna v tuhle chvíli chtěl dát na svůj půd sebezáchovy a raději to jít rychle uklidit nebo to bude dělat ještě třikrát a bez večeře. Povzdechl si. Ona žena na něj shlížela s obdivem, ba doslova jako by ho hltala pohledem. Byla šílená. Eren hlasitě polkl, už to bylo zase tady a pro jednou ho neměl kdo zachránit. Smutné. Věděl, že jí nebude moct dobývat dlouho, poleví a bude souhlasit.

„Erenku, budeš už konečně dneska tak hodný a půjdeme spolu pochytat nějaké titány?" opřela se mu o kolena. Její obličej byl strašně blízko jeho a on nemohl odejít, jelikož stále ležel ještě na zemi po odkopnutí. A tahle situace mu nebyla zvlášť příjemná. Vlastně mu byla až tak nepříjemná, že by nejradši onu ženu kopl a utekl od ní co nejdál.

Do řiti.

„Eeh..." nervózně se usmál a začal těkat pohledem kolem sebe, snad ve snaze najít někoho, kdo by ho mohl nějak vysvobodit.

„Erenku, jednou to stejně musíš udělat. Pomůžeš mi a bude to zajímavé. Prosím." Začala na něj opět naléhat. Eren se ještě více skrčil, kdyby mohl, tak bude neviditelný.

„Ha-Hanji, to není dobrý nápad." Začal koktat. Koukal na ni s vyděšeným pohledem v jeho zelených očích a modlil se,a ať ho nechá.

Jestli na něj začne teď dělat ty psí očka, poleví a bude souhlasit.

„Erenku, prosím, není to tak velký problém." Udělala na něj ta svá velká psí očka, která fungovala na každého, kromě Leviho. A ten tu teď nebyl.

Kurva. A jsem namydlenej.

Eren zakňučel, tohle bylo přesně to, co nechtěl. Aby jí podlehl.

Ne, vůbec to není problém.

Naposledy proležel v horečkách několik týdnů, jen proto, že ho ta šílená vědátorka přemluvila a to nechtěl dopustit. V posteli byl užitečný asi jako zničená manévrovací výstroj. Úplně nepoužitelný.

Povzdechl si. Podíval se na ni a už jí chtěl odpovědět ano, když zaslechl kroky. Vzhlédl. Jeho noční můra nemůže být už horší, jak to tak viděl.