-7-

282 32 0
                                    

Levi se probral jako první. Otevřel oči a podíval se na strop. Z dnešního počasí moc nadšený nebyl. Vlastně se vůbec necítil ve své kůži. Hlava ho neuvěřitelně bolela, a to včera toho ani moc nevypil. Prohrábl si své hnědé vlasy – zarazil se. Hnědé vlasy? Co to sakra... Posadil se a podíval se na sebe. Byl o hodně vyšší, mladší a méně svalnatý. A na sobě měl Erenovo oblečení. Zamračil se. Tady něco nehrálo.

Ohlédl se a zarazil se. Vedle něj ležel on sám. Tedy spíše jeho tělo. Zhluboka se nadechl, pro tohle muselo být nějaké racionální vysvětlení. Vlastně věděl přesně, kdo bude vědět co to je. Vylezl z postele a přešel k zrcadlu. A vážně. V odraze nebyl on, ale Eren. Vysoký hnědovlasý mladík se smaragdově zelenýma očima. Zamračil se a vší silou bouchl do zdi. Zaúpěl bolestí a pohlédl na své červené klouby, že kterých tekla krev. Jo, ten chlapec měl moc křehké tělo. Musel to vyřešit. Hned. A obával se nejhoršího – budou si muset na chvíli vyměnit role. Tohle byla snad jeho noční můra a pokud ano, měl by se urychleně probudit.

Podíval se na sebe, tedy na Erena v jeho posteli a odfrk si. Musel vstát, tohle se nedalo vyřešit spánkem. Přešel k němu a strhl z něj peřinu.

„Vstávat!" zavrčel na něj. Eren pomalu otevřel oči a prohrábl si vlasy. Unaveným pohledem se podíval na něj a teď si to uvědomil. Trhl sebou až spadl na zem. Levi nikdy neviděl sám sebe tak vyděšeného.

„Co to sakra..." podíval se na sebe Eren, jakmile se postavil. Přešel k zrcadlu a začal si prohlížet vlasy, oči, vlastně celé jeho nynější tělo.

Levi se na něj skepticky podíval:„Přestaň mě prohlížet."

Eren se na něj otočil a vzdychl. Přešel k němu a zabodl mu prst do hrudi. Musel se zaklonit, aby mu viděl do obličeje. Levi se nad jeho pohledem musel pousmát.

„Co to má znamenat?" zeptal se ho. Snažil se o klidný tón, ale to se mu moc nepovedlo, ba naopak vyšiloval. A vzhledem k situaci to bylo komické.

„Předpokládám, že jsme si vyměnili těla. A myslím že vím, kdo by o tom měl něco vědět."

Eren si povzdechl. Tohle se mu nelíbilo. Jak mohli vyjít ven v tomhle stavu? Vždyť sám ani nevěděl kde má Levi oblečení a jak se má obléknout, tak aby vypadal jako on. A co teprve chování? On se nedokáže chovat chladně a krutě.

„Hanji." Řekl potichu a zamračil se, zřejmě přemýšlel. Podíval se na Leviho ve svém těle a rozhodil rukama.

„Předpokládám, že se teď budeme muset vyměnit. Takže kde máš oblečení?" zamračil se na Leviho, jež stál se založenýma rukama u postele.

Ten si jen mlaskl a ukázal na komodu. Eren si povzdechl a šel se obléct, nebo spíše šel obléct Leviho tělo. Nebylo mu to příjemné, byl menší a vše po něj bylo složitější. Vzal tedy bílou košili, šátek, ze židle vzal kabát, kalhoty a popruhy manévrovací výstroje. S tím vším zašel do koupelny a zavřel se tam. Levi si jen odfrkl, měl by se taky upravit. I když Eren nikdy nechodil moc upravený. Přešel tedy k zrcadlu a hnědé vlasy si rozcuchal do všech stran. Potom se zamračil, bylo už celkem pozdě a Erena určitě budou hledat. Musel odejít. Snad to Eren zvládne.

Zhluboka se nadechl a vzal za dveře. Vykoukl opatrně ven a jakmile spozoroval prázdnou chodbu, vyšel ven a pomalu zaklapl dveře. Nadechl se a vydechl, počítal s tím, že Eren jeho roli nesehraje, takže přijde o pověst. S tím se smířil. Bude to muset překousnout a hrát si na impulzivního fakana.

„Ahoj Erene!" pozdravil ho ženský hlas. Cukl sebou, byl to celkem nezvyk a otočil se. Za ním stala stejně vysoká dívka s černým mikádem oblečená do úboru legie a kolem krku měla červenou šálu.

„A-ahoj Mikaso!" pozdravil ji. Byl nervózní a vážně mu nebylo dobře. Ať už to skončí. Poškrábal se na zátylku a podíval se na ni, ona se lehce červenala. Byla do něj udělaná – vlastně ne do něj, do Erena. Proč po ní nikdy nevyjel?

„Donesla jsem ti snídani, předpokládala jsem, že ti bude blbě ale nenašla jsem tě ve sklepení..." odmlčela se a podala mu ještě stále teplou bramboru a chleba.

Teprve teď si uvědomil, že se Erenovo tělo dožadovalo jídla. On tolik jist nepotřeboval, ale Eren? Vždyť ano, byl to ještě mladík.

„Ach, děkuji." Vzal si od ní jídlo a zakousl se do něj. „No, víš šel jsem na vzduch a pak si mě zavolal Heichou." Zamumlal s plnou pusou. Mikasa se jen uchechtla, ale jakmile zmínil sebe samého, zamračila se a šel z ní strach. Chytila ho za ramena a zatřásla s ním.

„Neudělal ti včera nic?? Viděla jsem, jak se na tebe dívá, je to úchyl, mohl by ti něco udělat!" vyjekla.

Levi se skoro zadusil, jak s ním třepala a zakuckal se:„Cože? Co by mi měl udělat?" Vyděšeně se na ni podíval. Jak si to mohla dovolit? Nebyl úchyl! A už vůbec by Erenovi nic neudělal bez jeho svolení! Podíval se na ni a pokusil se usmát. Nakonec ho tedy pustila.

„Kdyby se něco stalo, hned mi to řekneš, že jo?" ujistila se. Než však stihl odpovědět, odešla pryč. Levi si vzpomněl na to co s Erenem dělal včera večer a uchechtl se. Kdyby jen věděla, zřejmě ho zabije. Ale nebylo času nazbyt, aby mohl přemýšlet nad tím, co udělal a co ne, musel najít Hanji, která to dá hned do pořádku nebo se nezná. Závodil s časem, a ten byl proti němu.

Experiment [Ereri/Riren]✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat