Experiment [Ereri/Riren]✔

-14-

Levi se díval na ten výjev s doširoka otevřenými ústy a rozšířenými zornicemi. Nemohl uvěřit, co se to tu právě stalo. Všude kolem byla spousta krve, mrtvá těla vojáků, spolubojovníků, známých i úplně nových rekrutů. Tam ležela hlava, tam ležela ruka, vedle zase noha. A on jen seděl na koni a zíral na to. Cítil, jak se mu do očí hrnou slzy. Teď už bylo po všem, úspěšně dokázali zahnat a zlikvidovat povětšinu titánů, aniž by se musel proměnit. Teď probírali pole a hledali nějaké známky života, někoho, kohokoliv, kdo by měl sílu se uzdravit a žít dál.

Aniž by si to někdy přiznal, jediného člověka, kterého tu chtěl najít, byl Eren – tedy kapitán Levi. Nikdo totiž o jejich prohození nevěděl. Když viděl, jak díky chvilkové nepozornosti jeho tělíčko popadla velká hnusná pracka titána a on s tím nemohl nic udělat, udělalo se mu mdlo. Seděl tu jako hromádka neštěstí, bledý, od krve, se škrábanci a poničeným pláštěm a už se pomalu stmívalo. Erwin a jeho jednotka už dávno odjeli se zraněnými, jediný, kdo tu teď zbyl, byla Hanji, on, Connie, Sasha a Jean. Zhluboka se nadechl, ale ani to nepomohlo ke zklidnění jeho roztřeseného dechu. Opatrně slezl z koně a díval se na tělo onoho titána, který ho popadl. Ale Kapitán tu nebyl. Kdyby tu bylo alespoň něco z něj – třeba ruka nebo noha – věděl by, že je mrtvý a smíření by bylo mnohem jednodušší, ale teď neměl nejmenší tušení, jestli je mrtvý nebo živý, či co s ním doopravdy je. A tahle nejistota byla horší než cokoliv jiného, zažírala se mu do srdce jako milion nožů. Netušil, že by někdy něco takového mohl vůbec cítit. Ten chladnokrevný, protivný a zlý kapitán, ze kterého mají všichni jen respekt, byl nakonec také hoden lásky? Nebo to byl jen chvilkový úlet?

Najednou k němu někdo došel a položil mu ruku na rameno. Bylo to přesně takové gesto, které potřeboval. Pevnou ruku na rameni, která by mu nevyřčenými slovy řekla, že svět není ztracen, vše se zpraví, že ho najdeme. A ona tu byla, ačkoliv nesnesitelná, ale byla tu. V normálním případě by se vytrhnul a šel soptit někam, kde ho nikdo nevidí, jenže tohle nebyl zrovna normální případ, takže si to mohl dovolit. Pootočil hlavu na stejně vysokou brunetu, která měla na hlavě, teď už celkem rozcuchaný culík. Brýle měla dané na vlasech a úsměv ze rtů jí také zmizel. Naopak, vypadala bez energie, zraněná stejně jako on, i tak se ale rozhodla mu dělat oporu. Věděl, že to dělá schválně a byl jí v tu chvíli neskutečně vděčný. A pak tu byli ti, co si hodlali rejpnout...

„Ty Yeagere, nějak ses na toho kapitána od té chlastačky upnul, to ti tak vadí, že ten zmetek chcípnul?" zašklebil se na něj. Sasha a Connie ustoupili a Hanji si jen povzdechla, nehodlala to zastavit, uznala za vhodné, že tohle mu pomůže více než vše dusit a dělat, že se nic nestalo.

Levi se roztřeseně nadechl. Ne, dneska ne, proč do něj musí rejt? Kdyby tohle věděl již dávno, pošle ho někam do řiti nebo mu zmaluje ten jeho ksicht, že se sám nepozná týden v zrcadle. Nevypadalo to, že by si zrovna Jean dal pokoj. Slunce už dávno bylo za horami a jejich údolů tak osvětlovaly poslední jasné sluneční paprsky. Ačkoliv byly teplé dny, vanul chladný vítr a pohrával si se vším, s čím mohl.

„Ale copak Yeagere, snad si s ním nespal?" ušklíbl se znovu Jean. Levi zatnul pěsti a snažil se nevybouchnout, čelisti tiskl k sobě a skoro ani nedýchal. Před očima měl červeno, ještě jedna kapka a zmaluje ho tak, že nebude vědět čí je. Toho si samozřejmě všimla Hanji, která se na Jeana výhružně podívala a zavrtěla hlavou. Ten se na ni jen ušklíbl a přešel k Levimu blíže. Nahnul se mu k uchu a svůdným hláskem zašeptal:„Netušil jsem, že zrovna kapitán si vybere tebe, takový odpad. Ale zjevně máš dobrou prdelku." Tyhle slova ještě podtrhnul gestem, že mu zmáčkl zadek, a to už Levi nevydržel.

Otočil se, sice byl pomalejší, ale tahle rychlost stačila dostatečně na to, aby překvapila Jeana, který nikdy neviděl, že by zrovna Eren něco takového uměl. On také ne, Levi ano. Jediným silným kopnutím mu podrazil nohy, tudíž se Jean zhroutil, neschopen slova. Chytl ho pod krkem a přitáhl si ho k obličeji. Díval se mu do těch jeho rozšířených očí. Bylo na něm vidět, že se bojí.

„Ještě jednou se budeš navážet do vyšších autorit nebo něco takového znovu cekneš, zmaluji ti tu tvoji fasádu tak, že tě ani titán týden nepozná a bude tě považovat za zvíře." Zavrčel na něj s takovou chladností v hlase, jakou dlouho nepoužil.

Sasha a Connie jen hleděli na ten výjev, jako kdyby oba dva spadli odněkud z višně. A ono to možná byla pravda, protože nevěřili vlastním očím. Eren – Levi v Erenově těle – totiž udělal přesné pohyby jako Kapitán, akorát s menší mrštností. Hanji se na ně otočila a také jí to po chvíli došlo. Plácla se do čela.

„Erene, pusť Jeana." Řekla klidně. Levi se se na ni neotočil, jen povolil stisk a Jean se jako pytel od brambor svalil na zem, stále stejně vyděšený. Následně se otočil a běžel zpátky za Sashou a Conniem. Hanji se otočila na Erena – Leviho – a zamračila se na něj.

„Vážně? Víš, že takové chvaty by nikdy Eren nepoužil, protože je levý jak poleno." Zasyčela potichu. „Ale jestli se chceš prozradit, prosím. Budeš ještě rád, když se z tohoto nějak vykroutíš!"

Zamračila se na něj, následně si utřela zkrvavený koutek úst a odešla pryč. Nechala Leviho napospas jeho vlastním myšlenkám. Už bylo celkem pozdě a všude kolem byla tma, jen měsíc vyšel na oblohu a osvětloval tlumeným svitem celou oblast. Levi si povzdechl a zhroutil se do trávy na kolena. Měl jen jednu jedinou povinnost a on zklamal. Má na rukou další krev. A vlastně, nebylo to tak lepší? Stejně nevěděl, zda by s tím klukem mohl mít vůbec něco, co by se dalo nazvat vztah. To, že spolu jednou spali, neznamenalo, že ho má rád. Přišel si zneužitě, zlomeně, strašně. Slzy nechal stékat po tvářích dolů a ubrečený se zvedl. Měl toho po krk, nejen toho, co se děje, ale i pocitů, které nechápal. On, vyrovnaný člověk, chladný a bezcitný, teď měl život vzhůru nohama. Neměl autoritu, neměl kamarády, neměl nic. Jen nebezpečný pocit prázdnoty, který ho už jednou dokázal svrhnout do temnoty. Vstal a pomalým krokem šel ke svému koni, kterého poplácal po šíji. Díval se na Erenova koně, ale nakonec usoudil, že jeho černý vraník stejně ví, že je to on a kromě toho, Eren tu nebyl, tudíž si ho mohl vzít. Hnědáka přivázal za uzdu a už se hodlal vyhoupnout do sedla, když z dálky uslyšel tlumené sténání, podobné až kníkání.