Experiment [Ereri/Riren]✔

-15-

Už byla poněkud velká tma, měsíc jasně zářil na obloze a jeho svit zalíval jemně krajinu, jako by se sám bál odkrýt strašné hrůzy, které se ten den v údolí odehrály. I tak ale opatrně postupoval a odhaloval mnoho věcí, prsty, pláště, krev, těla. Bylo tam toho hodně, ale nikde už ani živáčka. Teda, byli tam poslední členové průzkumné jednotky. Hanji a Levi. Ostatní byli posláni zpátky do zdí, Hanji si netroufala je tu nechat, avšak věděla s určitostí, že Levi tu zůstane. Už totiž chtěli odjet, ale Levi zaslechl nějaké sténání. Nechtěla ho tu nechávat samotného, ale nevěřila, že vůbec někoho najdou.

„Levi... Ja si myslím, že tu stejně nikoho nenajdeme." Položila mu bruneta konejšivě ruku na rameno. Otočil se na ni, měl zarudlé oči od pláče, ale už neměl co brečet. Jeho žaludek se také několikrát stihl převrátit, a tak někde obdařil zemi žaludečními šťávami.

„Hanji, ty víš, že bych nikdy nedělal něco, co je iracionální nebo zbytečné. Prostě mi věř." Skoro zašeptal, neboť mu selhal hlas. Pátravým pohledem se podíval kolem a vzdychl. Nevolal jeho jméno, věděl, že stejně neodpoví, ale cítil, že tu někde je. Žaludek se mu svíral a jeho srdce bylo dávno na milion kousků. Proč mu život házel tolik klád pod nohy? Proč mu všichni blízcí musí umírat? Nejprve matka, následoval Farlan a jeho sestra, potom Petra, Kenny a teď Eren? Trestal ho snad život za něco? Podle všeho ano.

Z dálky se opět ozvalo zaskuhrání, sic malé, ale bylo tam. Znělo to podobně jako fňukající kotě. Potichu se vydal za tím zvukem. Po chvíli narazil na bažinu. Hanji ho nenásledovala, jen trpělivě čekala u koní a doufala, že teď v noci je nic nenapadne. Neochotně vstoupil do bažiny a co zahlédl mu málem vyrazilo dech.

Jakmile sluneční světlo zalilo krajinu, zjistil, že nestojí v bažině, ale velké červené louži. Voda byla dávno ta tam, bylo jí tam jen minimum, neboť většinu malého jezírka vyplnila krev. Pomalu a opatrně se soukal k polosedící postavě, jež byla z poloviny mimo své vědomí. Otřásl se nechutí nad tím hnusem, kterým se musel přebrodit – a že ho bylo fakt mnoho – a zadržel svůj převracející žaludek na uzdě, ačkoliv byl celý zelený a vypadalo to, že se za chvilku zhroutí. Došel pomalu a opatrně blíže a odhrnul postavě zkrvavené vlasy z obličeje. Čekal, že ho najdou poněkud v destruktivním stavu, ale tohle spíš vypadalo, že je na pokraji smrti. Smutně se pousmál – už ty emoce přestával řešit, usoudil, že důvodem bude zřejmě Erenovo tělo, které bylo plné hormonů. Jakmile se vše vrátí do normálu, zapomenou na to. Pokud se to do normálu někdy vrátí. Ani jeden z nich si nemyslel, že by ho ten druhý mohl mít rád. A také se ani jeden nehodlal přiznat jako první. A ostatně to tak bylo lepší. Nehodili se k sobě.

Zavrtěl hlavou a pohladil Erena po tváři. Poklekl k němu a s chmurnými myšlenkami ho podepřel a zvedl do náruče. Jediné, co ho dosud utěšovalo a dávalo mu najevo, že je stále naživu bylo tiché, tlumené skuhrání při každém kroku či mírném pohybu. Momentálně měl štěstí, že byl malý a lehký, tudíž ho Levi mohl rychle přenést. Jakmile došel k Hanji, bruneta vykulila oči a vyjekla hrůzou.

„Nechci nic říkat, ale nebylo by jednodušší ušetřit mu trápení a zabít ho?" zeptala se potichu a nasadila takový ten nevinný, až štěněčí pohled. Levi se na ni podíval a zamračil se.

„Za prvé, nechcípl bych já, ale Eren. Pokud ti to ještě nedošlo, nedokážu se místo něj proměnit. Takže lidé by ztratili nejsilnějšího vojáka, ale doopravdy by ztratili jediného člověka, co je mohl zachránit. A za druhé, jelikož je to tvá chyba, tak ho dáš požadovaným způsobem dohromady a budeš se modlit, aby neumřel, čtyřočko. A po tomhle incidentu jdu za Erwinem a budeš se mu zpovídat ze své nezodpovědnosti."

Hanji jen poněkud vyděšeně zamrkala a pak jen přikývla, ačkoliv poněkud neochotně. Eren ležel na zemi, celý zkrvavený a ztěžka dýchal. Pokud ho dají opět dohromady s minimálními následky, bude to výhra. Hanji k němu poklekla a podala Levimu baterku, aby jí posvítil. Byla částečně lékařka a sebou měla i pár obvazů a nití. Nebylo to sic moc, ale alespoň něco. Levi si neochotně přebral lampu a Hanji začala kouzlit. Jelikož měl Eren přes pravé oko velkou, dlouhatánskou jizvu, musela mu ji pomalu zašít. V té chvíli Levi myslel, že omdlí, nebyl to moc příjemný pohled. Ne, nebyl poseroutka, ale mladé tělo puberťáka se zastávalo jiného názoru o tom, kdy bude vyprazdňovat svůj žaludek.

Jakmile měli vše hotové, naložili na měkké nosítka a připoutali za koně. Levi se na něj ještě naposledy podíval, a pak nasedl na svého vraníka. Hanji, která táhla Erena jela vepředu a Levi jel hned za ní tak, aby jí mohl při napadení bránit. Stále však přemítal, co se tam stalo. Vypadalo to poněkud podezřele a pokud tu jsou další lidé, co umí ovládat titány a nejsou na jejich straně, bude to opravdu dlouhá válka.