9.

402 24 4
                                    

Ležím v posteli už třetí den a nejsem schopná vstát a něco dělat. Hlady ani žízní neumřu, mamka mi to donáší přímo do postele. Ani já, ani Noah jsme se neozvaly, od hádky ani slovo... Možná je to dobrý důvod, jelikož, jak jsem říkala, potřebuji čas, stejně jako v téhle situaci, než vstanu. Právě koukám na film Jumanji a mám co dělat, abych neusnula, protože je to časem dost nudný. Mamka se rázem objeví u mých dveří a snaží se mě dostat ven.

"zlatíčko, měla by jsi jít ven, nebo konečně vstát z postele." rozmlouvá mi mamka, ale obě dobře víme, že se jí to nevydaří. "Mami, já prostě nevstanu, aspoň ne dnes..." vysvětlím jí i když jsem tomu moc nepomohla a sním poslední křupku v zásobě. "to říkáš každý den, kdy jsi tu zalezlá." Psíma očima se na ni podívám a ukážu prázdnou misku křupek. "Na to zapomeň, nic ti nedonesu"  ofrnkne si a hlasitě práskne dveřmi. Já na to ale sílu nemám, tak ať tu klidně chcípnu hlady. Neměla jsem trpělivost a Jumaji vypla, zaklapla notebook.

Hleděla jsem do kouta pokoje a přemýšlela nad včerejší situací a na Sarah, jelikož jsme se dlouho neviděli. Třeba si našla jinou nejlepší kamarádku ale tají mi to, nebo je z nějakého důvodu naštvaná. Nad touto myšlenkou jsem se zděsila a už ťukala zprávu do mobilu.

Amy- Ahoj

Textovku jsem odeslala a zírala do mobilu na odpověď. Jenže se neozývala, možná proto že zrovna není na mobilu. Chvíli počkám a pak možná vylezu z postele ven. Naskočí mi husina, tak se více zabalím do peřiny. Uslyším cinknutí mého mobilu a podívám se na zprávu.

Sarah- Ahoj ...

Amy- děje se něco?

Sarah- Ne neděje :)

Amy- Ok

Po chvíli textování mi vyhladoví a to mě donutí vstát. Když mě mamka uviděla v místnosti, oči jí mohli vypadnout z důlku. ,,Tak co si dáš" zasměje se mamka
Chvíli zírám do lednice ale je už zase skoro prázdná. Na stole u ovoce spatřím jablko, tak ho popadnu a párkrát do něj kousnu. ,,Neměla by ses najíst víc?" strachuje se mamka
,,Ne, Jablko mi stačí" usměju se a tím jí stres opadl z obličeje. Posadím se na gauč a projíždím Instagram. Noah přidal novou fotku. Udivím se. Ale je smutný a má prázdnotu v obličeji. Nad příspěvkem se pozastavím a ještě nějakou dobu ho sleduji.

Po chvíli se očima odvrátím a zaklapnu mobil. Mamka ze schodů pokukuje a zvolá. ,,To je tvoje, takhle mikina?" v ruce drží Noahovu mikinu, nad čím se vyděsím. ,,Ehm" chvíli přemýšlím nad odpovědí ale mamka mě zaskočí
Pánská mikina, to musíš vrátit. Nedá mi to a zasměju se. ,,Ne, tu jsem si nekoupila, ale.... dostala" vysvětlím se smíchem
,,Aha" přidá se mamka ,,tak ji půjdeš vrátit komu patří." přejde mamce smích a hodí ji do pračky. ,,Co?!" vyděsím se
,,Jo, půjdeš. Stejně nic jinýho na práci nemáš a..." pozastaví se
,,A?" nechápavě nadzvednu obočím.

,,Prostě by jsi za ním měla jít, je mi jasný že se něco stalo..." vysvětlí
Prokroutím očima a později vypranou mikinu hodím přes ruku. Vyjdu z domu a jdu směr k Noahovi. Mamka mě donutila za ním jít ale já nechci.... naštěstí mu donesu jenom jeho mikinu a hned odejdu. Vzpomenu si na paparazzi, tak se porozhlédnu. Ale nejspíš tady nikdo není, tak se rozhodnu zazvonit. Celkem se začnu strachovat nad tím, co mu řeknu a jak to bude probíhat. Dveře otevře hnědovláska s milým úsměvem. Když mě spatřila, vykulila oči, ale úsměv ji stále nepřešel. ,,Amy ..." znovu se pousmála
,,Ahoj, tohle předej Noahovi." natáhnu ruku k ní ale ona odstoupí za dveře a tím mi ukazuje ať jdu přímo za Noahem do pokoje.

To snad ne, zamyslím se a prokroutím očima. Na chodbě se rozhlížím po domě abych si vzpomněla kde má jeho pokoj. Na jeden zaklepu a odstoupím dále. Chvíli čekám ale ne za dlouho otevře dveře stále smutný Noah a celkem se nade mnou zděsí. ,,Co ty tu děláš?" nechápe a trochu se rozčílí. ,,Nesu ti tvoji mikinu zpátky" snížím hlas a podám mu mikinu. On si ji převezme do rukou a kývne na 'díky'. Chloe opatrně přeběhne přes chodbu do svého pokoje. Oba se za ní podíváme a pak zpátky na sebe. Noah si sedne na postel s složí ruce k hlavě. I když jsem tohle neměla v plánu, teď to prostě musím udělat.

Vstoupím do místnosti a sednu si k němu. Chvíli je trapné ticho ale po chvíli to přemluví ,, takže ty jsi mě celou dobu nemilovala?"
Chvíli čekám a později odpovím ,,milovala, moc...ale copak mám na výběr když na mě tolik tlačíš?"
,,tlačím?" zděsí se a je smutnější "jo" zápísknu potichu. ,,Promiň" odpoví
Jednou rukou ho obejmu ze zadu a hned se zase odtrhnu. Natočí se směrem ke mně a chvíli se na sebe díváme. Přiblížím se k němu a dotknu se jeho rtů, po chvíli udělá to samé. Ruce obmotám kolem jeho krku a líbáme se.

Kiss me, Noah |Noah Schnapp| {dokončeno}Kde žijí příběhy. Začni objevovat