Další den po mém zjištění o tvé kouřící neřesti jsi byl strašně nepříjemný. Nevěděl jsem proč. Chtěl jsem tě nějak rozptýlit, ale když jsem o pauze šel ven, nebyl jsi tam. Gi něco zamumlal, že sis jen odskočil. Jenže jsi nepřišel ani v dalších deseti minutách. Měl jsem strach, jestli se ti nestalo. Nemluvil jsi celý den, měl jsi tmavé kruhy pod očima a o tvém úsměvu jsem si mohl nechat jen zdát. Proto jsem se vydal zjistit, co se stalo.
Zamířil jsem si to pánské toalety v přízemí vedle tělocvičny.
V místnosti s umyvadly nikdo nebyl a ozývala se jen odkapávající voda z rozbitých kohoutků. Došel jsem tedy do druhé místnosti a uviděl tě.
Srdce se mi sevřelo, když jsem viděl tvé uslzené oči. Krčil ses v rohu a tiskl kolena k tělu. Sjel jsi mě pohledem a poté jsi mě poslal pryč. Nechtěl jsem odejít, takže jsem si k tobě klekl a rozpačitě položil svou dlaň na tvé rameno. Znovu jsi po mě chtěl, abych odešel a nechal tě být. Mou ruku jsi však nesetřásl, Tae. To jsem bral za pozitivní zmanení a objal tě. Přiznávám se, šlo o hodně nemotorné objetí, jenž mi nebylo ani příjemné. Taky to asi nebyl tvůj šálek kávy, ale nějak jsem v tu chvíli cítil, že to potřebuješ. Do teď nevím, jestli jsem se v této myšlence mýlil nebo ne.
ČTEŠ
Vzpomínka |Taekook|
FanfictionNěkteré příběhy stojí za to vyprávět. Stávají se legendárními historkami, na které se vzpomíná celý život. Ať už jde o romantické události, propařené noci s kamarády nebo jen nějakou hlášku. Mě se týkala první možnost. Jeden vztah mi obrátil život v...
