Celý den se zdál zvláštní. Necítil jsem se svůj, ale kvůli tobě jsem si vykouzlil úsměv na rtech. Nelíbilo se mi to, Tae, moc se mi to nelíbilo.
Všichni mě pochválili, obzvlášť holky z naší party, když jsme stáli v hudebně, avšak já na to nic neřekl. Protože jsi mluvil za mě. Skoro jsi mě nepustil ke slovu a v jednom kuse jsi něco mlel.
Už nevím, jak jsi to přesně prohlásil, ale zase jsi něco řekl o mé váze a obecně o mém vzhledu. Mně kvůli tomu unikl jeden zklamaný a lítostivý pohled štěněte.
Yoongi si toho všiml a očividně mu došly veškeré nervy, které měl. Sice to nebyl násilný člověk, který by problémy řešil rvačkou nebo byl nějak zvlášť agresivní... Každého pohár trpělivosti jednou přeteče a Giho byl z nepochopitelného důvodu plný dříve než ten můj.
Vystaroval po tobě. Chytil tě za tričko a přirazil ke stěně. I když byl o dost menší než ty, hodně tě tím rozhodil a myslím, že i vyrazil dech. Napřahoval se k ráně pěstí, kterou by ti asi nakonec vyhodil čelist, avšak neuhodil. Protože jsem se před tebe postavil.
ČTEŠ
Vzpomínka |Taekook|
FanfictionNěkteré příběhy stojí za to vyprávět. Stávají se legendárními historkami, na které se vzpomíná celý život. Ať už jde o romantické události, propařené noci s kamarády nebo jen nějakou hlášku. Mě se týkala první možnost. Jeden vztah mi obrátil život v...
