Požádal jsi mě o pauzu. O pauzu v našem vztahu. Bylo toho na tebe moc a cítili ses špatně. Potřeboval jsi prostor... Jo, prostor v posteli pro někoho pružnějšího, předpokládám. Spal jsi s tím Baekhyunem, že? Proč mi to tenkrát nedošlo? Protože jsem byl naivní idiot, který ti věřil, i když jsi mi dal spoustu důvodů, proč to nedělat. Doufal jsem, že se to opět vrátí do starých kolejí, až se dáš dohromady. Že se zase budeš usmívat širokým úsměvem, který hřál i v mrazu. A že ani já nebudu tak vyčerpaný z tvých "depek".
Prosil jsi mě, abych chvíli počkal. Udělal jsi přesně to, čeho jsem se obával. Nechal jsi mě napospas bezbarvé samotě.
Hlodalo to ve mně, užíralo, trýznilo, bilo se to ve mně jako se bijí křídla ptáků, když se dávají na zběsilý úlet. Naštěstí jsem nezůstal až tak úplně sám... Stále jsem měl někoho, kdo mi sám řekl, že za mnou bude stát, ať udělám sebevětší, s prominutím, píčovinu.
V pozdní páteční odpoledne jsem tiše vklouzl do klavírního salónku. Divil bych se, kdyby tam nebyl. Seděl shrbený na malé židličce a dlouhými prsty jemně přijížděl po klávesách. Ach, Yoongi nikdy neuměl sedět rovně u klavíru.
ČTEŠ
Vzpomínka |Taekook|
FanficNěkteré příběhy stojí za to vyprávět. Stávají se legendárními historkami, na které se vzpomíná celý život. Ať už jde o romantické události, propařené noci s kamarády nebo jen nějakou hlášku. Mě se týkala první možnost. Jeden vztah mi obrátil život v...
