Just married | h.s.

58.

Hned jak dořeknu tu větu, všichni na mě zůstanou koukat. Včetně Harryho. Pravděpodobně nečekal, že převezmu iniciativu a oznámím to nakonec já sama.

Jenže jeho výraz se během vteřiny změní z překvapeného na rozzářený. Jeho rty se vytvarují do širokého úsměvu a stisk na mé ruce zesílí.

Ian hrál překvapeného také moc dobře. Už to sice pár týdnů věděl, ale nedal na sobě vůbec nic znát.

"Opravdu?" vydechne moje matka. Neustále kmitá podezřívavým pohledem mezi námi dvěma a prstýnkem na mé ruce. Na její slova však navazuje Anne.

"Harolde, já tě varuju. Jestli vám jde jen o to mě rozbrečet, tak s tím okamžitě přestaňte," zasměje se, avšak v jejích očích se opravdu blýskají slzy.

"Myslíme to naprosto vážně, mami," ujistí ji Harry pobaveně. Anne na to však už nijak nereaguje. Místo toho vstává ze židle a obchází stůl. Několika dlouhými kroky se přesune k nám a než se nadějeme, oba už nás mačká v náruči.

"Nemůžu uvěřit, že se můj chlapeček bude ženit," zavzlyká a pak se odtáhne. Ačkoliv Harrymu nevidím do obličeje, jsem si naprosto jistá, že nad jejími slovy protočil očima.

Jakmile ze mě sklouzne ruka Anne, objeví se další. Tentokrát je to moje máma, kdo mě vtáhne do objetí.

"Táta by byl tak hrdej," zašeptá mi do ucha. Pak se odtáhne a já si všímám, že ani její oči nezůstaly suché.

Všimnu si, že za jejími zády Ian objímá Harrymu a šeptá mu něco do ucha, čemuž se Harry směje.

"Ukaž nám ten prstýnek zblízka, Hope," usměje se Anne a natáhne ke mě ruku, do které já následně vkládám svou dlaň.

"Je nádherný," rozplývá se pro změnu moje máma.

"Vybíral jsi ho sám, Harry?" obrátí se na něj znovu Anne.

Ian nad nimi protočí očima a já se tomu zasměju.

"Pojďme jíst, jinak to budeme mít studené. Všechno vám řekneme u jídla," navrhnu.

Usedneme ke stolu a já všem nandám porci pečeného krocana na talíře.

"Vybíral jsem ho sám," odpoví Harry na dříve vyřčenou otázku. "Zahlédl jsem ho ve výloze, když jsem šel po ulici a hned jsem věděl, že je to on. A paní v tom obchodě mě v tom utvrdila."

Sklopím pohled ke své ruce, kde se blýská prstýnek. Já sama se Harryho nikdy neptala, jak ho vybral. Je pravda, že je opravdu jedinečný. Nikdy předtím jsem žádný takový neviděla. Není, jako všechny ty zásnubní prsteny s jedním velkým kamenem uprostřed. Tenhle je jemnější, s několika různě velkými kamínky poskládanými nedbale vedle sebe. Zní to neuspořádaně, ale ve skutečnosti vypadá neuvěřitelně nádherně.

Po té, co si popřejeme dobrou chuť, se pustíme do jídla. Popravdě mi od snídaně docela vyhládlo. To, jak prázdný můj žaludek je, si ale uvědomím až s prvním soustem. Přes den jsem neměla čas nad tím přemýšlet.

"Jak tě požádal, Hope?" vyptává se dál Anne. Padá z ní jedna otázka za druhou, ale naprosto chápu, že chce vědět naprosto všechno.

"Neboj se, mami. Všechno jsem udělal tak, jak se patří," ušklíbne se na ní Harry a usrkne červeného vína ze své skleničky.

Anne se zasměje.

"Jistě, že ano. Tak jsem tě přece vychovala vychovala,"

Nad tím se pousměju. I přesto, že Anne vychovávala Harryho sama, zvládla to naprosto skvěle. A jsem si jistá, že stejně dobře vychovala i Gemmu. Měla by na sebe i na Harryho být hrdá, za to, jakým člověkem se stal.

"Bylo to v Londýně na jednom náměstí, když jsme se vraceli z večeře na hotel," promluvím tentokrát já. "Zastavili jsme se u jednoho pouličního zpěváka, který tam vystupoval. Prostě najednou poklekl na jedno koleno, z kapsy vytáhl krabičku s prstýnkem a bylo to."

Když k němu natočím hlavu, vidím, že jeho tváře začínají nabírat růžové barvy. Panebože, Harry Styles se červená!

"Udělal jsi to před lidmi?" vypískne Anne a přesune pohled vedle ze mě na něj.

"Jo, vytvořil se kolem nás slušnej hlouček," zasměje se Harry.

"Zní to romanticky," vydechne pro změnu moje mamka.

Ian se celou dobu jen blbě šklebí a já ho naprosto chápu. To, jak se na nás naše matky sesypaly musí působit komicky. Překvapí mě, když se rozhodne promluvit i on.

"Mě překvapuje, kolik otázek tady padlo, ale tu nejdůležitější jsem zatím neslyšel," prohlásí. "Kdy bude ta svatba?"

...

Po večeři, při které jsme s Harrym byli vystaveni podrobnému výslechu, se přesouváme do obýváku.

Dárky se v sice podle tradice mají rozbalovat až druhý den ráno, ale my jsme se pro letošní rok rozhodli udělat výjimku a předat si je už večer, kdy jsme tu takhle všichni pospolu.

Po dlouhé době se o Vánocích cítím opravdu šťastná. Od té doby, co umřel táta pro mě byly utrpením. A nejen pro mě, ale pro nás všechny. Jenže tentokrát je to jiné. Mám po svém boku rodinu i Harryho a celé je to mnohem veselejší. Ne, že bych teď na tátu nemyslela. Samozřejmě, že na něj myslím, ale vím, že kolem sebe mám lidi, kteří mě milují a na kterých mi záleží. A to je to, co on si vždycky přál ze všeho nejvíc - abych byla šťastná.

Co by asi tak říkal na Harryho, kdyby měl šanci ho poznat? Ze začátku by si ho samozřejmě proklepl, jako každého mého bývalého přítele, se kterými měl tu čest se seznámit, ale jsem si jistá, že by ho měl rád.

Předal by mou ruku Harrymu u oltáře, kdyby tu byl?

"Všechno v pořádku?" ozve se hlas u mého ucha.

Harryho ruka se objeví kolem mých ramen a jeho rty ucítím na svém spánku.

Přesunu svůj pohled na něj a pousměju se. Přikývnu a hlavu si opřu o jeho rameno a pak už věnuju pozornost jen tomu, jak si všichni postupně rozbalují své dárky.

Všechno je v naprostém pořádku, Harry. Úplně všechno.

***

Já vím, že jsem slíbila, že díl bude o víkendu, ale nějak jsem to nestihla. Omlouvám se. 💔

Navíc je tahle část fakt krátká, protože se mi to prostě blbě psalo. Nejde mi moc psát rozhovory více jak dvou osob a taky to tak vypadá. A ještě k tomu psát o Vánocích v červnu... to taky není úplně ideálka vám řeknu. Vůbec s tím nejsem spokojená 😭

Každopádně přísahám, že další část bude hned zítra.❤️

Tento týden mám volnější tak snad vám stihnu vynahradit to, co jsem ten minulý nestihla.😏

Mějte se krásně!

Vaše Janča❤️