Just married | h.s.

54.

Harry mě propaluje pohledem. Sedí v tichosti naproti mě a od té doby, co jsme usedli k večeři ze mě ještě nespustil oči. Ani jeden z nás ještě nepromluvil.

Jeho talíř je už prázdný. Normálně by se zvedl a odnesl ho, ale dnes ne. Místo toho ho jen odsune na stranu a lokty se opře o stůl.

Ve snaze vyhnout se očnímu kontaktu upírám zrak na obsah mého talíře, který je na rozdíl od toho jeho ještě celkem plný.

"Tak to vyklop," prolomí to ticho mezi námi. "Co se děje, Hope?"

Zastavím svou ruku, která doteď byla zaneprázdněná vidličkou, šťourající se v jídle. Zvednu svůj pohled a podívám se na jeho tvář. Nenacházím ani maličký náznak úsměvu. Na čele se mu vyjímá vráska, která se tam objeví vždy, když se zamračí.

"Co by se mělo dít?" pousměju se. "Všechno je v pořádku, zlato."

Myslím si, že zním přesvědčivě, ale Harryho podezřívavý výraz mě vyvede z omylu. Jistě, že ano. Zná mě.

"Ty víš, že poznám, když lžeš," vydechne. "Tak toho, prosím, nech a řekni mi, co se stalo."

Lhala bych, kdybych řekla, že jsem neuvažovala o tom, že Harrymu o nečekané návštěvě jeho otce v mé kanceláři řeknu. Uvažovala jsem o tom, opravdu. Ale po pár vteřinách jsem to nekompromisně zavrhla. Nechci před ním mít tajemství, ale dělám to jen kvůli tomu, že ho chci chránit. Neumím si představit, jak by reagoval, kdybych mu o tom řekla. Chtěla jsem ho ušetřit dalších hádek s jeho otcem, protože vím, že by ho to ničilo, ačkoliv by to sám nikdy nepřiznal. Navíc žije v tom, že si jeho otec dovolí jen na něj. Myslím si, že ho nikdy nenapadlo, že by to jeho otec zkusil skrze mě. Akorát by se o mě zbytečně strachoval.

"Jen toho teď mám hodně v práci. Hlavní svatební sezóna začne už za pár měsíců," zalžu.

Láme mi to srdce, ale je to pro jeho dobro.

"Hope, já nejsem blbej. Od tý doby, co jsi přišla domů se mi vyhýbáš. Tohle jídlo, který by ti běžně zabralo maximálně hodinu, jsi vařila třikrát tak dlouho. Za celou tu dobu jsi nevylezla z kuchyně a když jsem za tebou náhodou přišel já, nenechala jsi na sebe ani sáhnout. Ještě ses na mě ani neusmála. A teď? Sedím přímo naproti tobě už alespoň dvacet minut a ty jsi se mnou ani jednou nenavázala oční kontakt. Mně se přeci můžeš svěřit, Hope!"

Je z toho rozhozený. Neví, co se se mnou děje, a proto ho naprosto chápu. Taky bych byla, kdybych byla v jeho kůži.

"Jsem prostě unavená. Nic jiného v tom opravdu není," ujistím ho.

Vstanu od stolu, vezmu oba naše talíře do svých rukou a rozejdu se ke kuchyňské lince.

"Měla by ses pořádně najíst. Skoro nic jsi nesnědla," zamračí se.

"Ochutnávala jsem při vaření. Jsem najedená dost,"

Na to on už nic neříká. Odložím talíře na linku a otočím se zpátky na něj.

"Pojď sem, zlato," vydechnu poraženě. Natáhnu k němu své ruce.

Bez zaváhání vstane a několika dlouhými kroky se přesune ke mně. Proplete naše prsty a přejde svými palci po hřbetech mých dlaní.

"Co kdybys přestal s tímhle výslechem, hm?" zamumlám. "Radši mě obejmi. Potřebuju to."

Okamžitě si mě přitahuje k sobě a jeho ruce se omotají kolem mého těla. Hlavu přitisknu na jeho klíční kost a on tu svou opře o tu moji. Mé ruce vyhledají jeho pas a spojí se za jeho zády. Přejdu mu po nich konečky svých prstů a cítím jak se jeho tělo pod mým dotykem uvolní.