Just married | h.s.

62.

Následujících několik dní v práci nastane peklo. Nejen, že musím dohnat veškerou práci, kterou jsem přes Vánoce nestihla, ale ještě do toho se mi Sean absolutně vyhýbá. Není se čemu divit, zklamala jsem ho. Já i Harry. Jenže já si s ním potřebovala promluvit. Chtěla jsem aby mě vyslechl.

Pokaždé, když ho potkám na chodbě kolem mě jen bez povšimnutí projde. Bez jakéhokoliv pohledu, bez pozdravu. Už několikrát jsem stála u dveří do jeho kanceláře a odhodlávala se zaklepat, ale vždycky jsem couvla. Stejně by mě nepustil dovnitř.

Harry se mu několikrát zkoušel dovolat. Psal mu textovky, ale nikdy nedostal žádnou odpověď.

Oba se snažíme to mezi námi a Seanem dát do pořádku, ale ten o to očividně nejeví sebemenší zájem. Harry to na sobě nedává znát, ale vím, že ho to trápí stejně jako mě.

"Seane," hlesnu a položím svůj oběd na stůl. "Pojďme si promluvit jako dospělí."

V tuhle dobu je ve firemní jídelně dost lidí. Proto mám štěstí, že Sean sedí u stolu sám a já ho tak konečně můžu oslovit. Usednu přímo naproti němu a svou ruku nejistě položím na jeho předloktí. Překvapí mě, když se neodtáhne.

"Prosím," zamumlám znovu. Očima bez známky jakékoliv emoce skenuje můj obličej. Asi po minutě jeho zírání svůj pohled odvrátí a začne se zvedat.

"Chybíš mi," vydechnu. "I Harrymu chybíš."

Bez jakéhokoliv slova mě nechává u stolu samotnou a opouští jídelnu.

Povzdychnu si a přesunu svůj zrak na talíř přede mnou. Veškerá chuť k jídlu, se kterou jsem sem šla mě během té chvilky přešla.

"Můžu si přisednout?" ozve se hlas za mnou. Okamžitě poznávám Matthewa. Toho, který mi pomohl získat kamerový záznam z mé kanceláře.

"Jo, jasně. Aspoň tu nebudu sama," pousměju se na něj a ukážu na židli naproti mě.

"Pohádali jste se?" hlesne a hlavou kývne směrem ke dveřím, které vedou ven z místnosti.

"Tak nějak," přikývnu a do úst si vložím první sousto. Nechci mu říkat to, že už vlastně vdaná jsem. Proto se rozhodnu říct jen částečnou pravdu. "Nelíbí se mu, že se budu vdávat."

"Opravdu? To je skvělá zpráva, Hope. Gratuluju." usměje se, ale pak se ztiší.
"A Sean... on žárlí?" ptá se opatrně.

Málem mi kvůli té otázce zaskočí sousto.

"Oh... ne, to ne. Nežárlí," vydechnu. "Jen si beru jeho nejlepšího kamaráda. Nemůže se přes to přenést."

"Za to by měl být rád," pokroutí hlavou Matt a já přikývnu.

"Jo, to vysvětli jemu," protočím očima.

"A co ten jeho otec? Vyhrožoval ti, neměla bys to nechat jen tak," mění téma. Nevím ale jestli to tímhle vylepšil. "Nechci vyzvídat, jen se chci ujistit, že jsi v pořádku."

"Jsem, Matte. A řeším to, neboj. Rozhodně to se mnou nebude mít lehký," pousměju se.

...

"Mluvila jsem dnes se Seanem," vydechnu, když vyjdu z koupelny přímo do naší ložnice.

Harry přesune svůj překvapený pohled na mě.

"Co říkal?" vydechne napjatě. Přejdu k posteli a odkryju část jeho přikrývky, pod kterou si vlezu. Automaticky zvedá paži a já se pod ní soukám.

Tohle je naše téměř každovečerní rutina. Vždy, než jdeme spát si mě k sobě přitáhne a jen si povídáme. Mám tyhle chvíle ráda. Nikdy nevím, jak se naše konverzace vyvine. Někdy nás bolí břicho od nepřetržitého smíchu, jindy zase mluvíme o vážnějších věcech. Ale v obou případech mě to utvrdí v tom, že Harry je ten, s kým chci být a za koho se mi vyplatí bojovat i přesto, že ne vždy je všechno perfektní. Náš vztah dokáže být hodně bouřlivý, ale to hezké, co spolu zažíváme všechno přebije.