Just married | h.s.

27.

Únava nakonec přemůže jak Harryho, tak i mě. Když se totiž Harry odplazí do jeho pokoje, já si zapnu televizi a asi o půl hodiny později také usínám.

Harryho teplé dlaně mě vzbudí asi kolem šesté hodiny odpolední tím, že přese mě nejspíš chtěl přehodit deku. Něco zamručím a Harry se potichu omluví, přičemž já si ho přitáhnu k sobě a přinutím ho, lehnout si ke mně na stísněný gauč. Na sezení je velký dost, ale na to, aby si na něm odpočinuly dvě osoby, to není. Ale to nám nevadí. Uvelebím se mezi Harryho nohami, ruce si položím na jeho hruď a opřu se o ně bradou. Mám tak dokonalý pohled na jeho hladce oholenou tvář a jeho vykrojené, lehce pootevřené rty.

„Večer můžeme někam zajít," navrhne a já přikývnu. „Co bys řekla na procházku po nočním Las Vegas?"

Už jsem se párkát v noci vracela sama z baru a nemůžu říct, že mám noční život ve Vegas ráda.  Není zrovna příjemné, když vedle vás zastaví kabriolet přeplněný podnapilými muži, kterým nemohlo být víc jak dvacet pět a přemlouvají vás, ať se s nimi svezete. Jejich myšlenky určitě nebyly slušné, jak si hladově prohlíželi mé tělo zahalené nezahalené v černých krátkých šatech. Nevypadala jsem v nich jako lehká holka. Spíš byly dost krátké, ale elegantní. Kdo ví, co by se tenkrát stalo, kdybych si nehlídala počet drinků, které jsem vypila a neudržovala se alespoň trochu při smyslech.

I přesto, kolik už jsem v Nevadě strávila let, jsem si na noci v Las Vegas stále nezvykla, i když mi celé osvětlení města celkově připadalo krásné.

Na Harryho nabídku nakonec přikývnu. Co by mohlo být špatného na obyčejné procházce, když budu s ním?

Nakonec se rozhodnu, že půjdu udělat večeři. Harry nic nenamítne a dodá, že si alespoň dodělá něco do práce.

Zvolím jednoduché špagety s boloňskou omáčkou. Alespoň se potom budu moct chvilku dívat na soustředěného Harryho, skousávajícího si ret, když pracuje v počítači na svém projektu.

Poté, co sníme večeři, se Harry vrátí zpět ke své práci. Dodá, že už to bude trvat jen chvilku a pak můžeme ještě něco podniknout tady doma, než vyrazíme ven. A já jsem ráda, že znovu dostávám tu možnost ho pozorovat při rýsování.

Když mě přistihne, jak na něj civím s pootevřenou pusou, uchechtne se, přičemž já se pokusím co nejrychleji odvrátit pohled.

„Nevadí mi to. Klidně se dívej," zasměje se. 

....

V deset hodin večer vyrážíme do ulic Las Vegas. Vezmu si jen džíny, tílko a přes to lehký svetřík. Noci tu bývají teplé i teď na podzim.

Kolem nás projde skupinka tak patnácti až osmnáctiletých teenagerů, kteří si podle všeho užili pěkný večer v jednom z mnoha klubů na koncertu nějaké kapely. Nezdálo se, že by byli opilí. Možná jen trošku. A mé myšlenky se naplnili tím, že já si tohle nechala utéct a nijak mě to nemrzelo. Vždy jsem byla spíše domácí typ, i když něčí narozeninovou párty nepohrdnu. Nerada jsem nechávala mou matku doma samotnou, ale když mě požádala, abych se začala trochu bavit, udělala jsem to.

„Za pár dní máš narozeniny," vyruší mě Harryho hlas a jeho ruka položená kolem mých ramen sklouzne na můj pas, za který si mě přitiskne víc k sobě.

„Jo, jak to víš?" zeptám se a pohlédnu mu do očí. Odpověď mi dojde, hned jak tu větu vypustím z úst. Jak by to asi zjistil? Sean.

Harry neodpoví. Jistě mu došlo, že už jsem na to přišla.

„Možná bychom měli uspořádat oslavu u nás," prohodí a trochu zpomalí. „Je jen na tobě, jestli budeš chtít spíš nějakou menší zahradní párty v okruhu rodiny a pár přátel, nebo velkou párty na celou noc."

Usměju se na něj. Je milé, že myslí na takové věci.

„Myslím, že ta zahradní párty stačí. Nepotřebuješ dům plný opilých lidí, které sotva znáš," odpovím a Harry se zamračí.

„Teď je to i tvůj dům, Hope. A já chci, aby sis své narozeniny užila," zaprotestuje.

„Myslím, že mi stačí jen pár přátel a rodina. Vážně, Harry. Nechci, aby sis s tím dělal starosti. Jsou to jen narozeniny."

„Dobře, pokud ti to vyhovuje. Můžeme třeba grilovat."

Věnuje mi široký úsměv a já se k němu přitisknu. Kolem nás projde další skupinka opilých lidí. Pár metrů odsud je bar, není se čemu divit.

„Co by sis přála k narozeninám?"

„Nepřemýšlela jsem o tom," pokrčím rameny.

„Něco vymyslím," zamumlá Harry a společně se rozejdeme k přechodu.

„Nechci, abys mi něco kupoval. Stačí, že své narozeniny strávím s tebou."
Věnuji mu pronikavý pohled a on jen nahodí ten svůj typický krásný úsměv.

Zavede mě do menšího parčíku jen pár bloků od našeho domu. Usadíme se na lavičku a on mě vezme kolem ramen.

Vzhlédnu k nebi. Hvězdy jsou dnes krásně vidět.

„Jednou bych se chtěla podívat do Evropy," zamumlám a podívám se na Harryho. Hlavu má zakloněnou a dívá se tam, kam jsem před chvílí s úžasem hleděla já.

„Někdy tam spolu můžeme letět. Procestujeme Ostrovy, Francii, Švýcarsko, Nizozemsko a třeba Německo, pokud budeš chtít," zasměje se a já ho obejmu kolem pasu. 

Ucítím jeho horké rty v mých vlasech.

"Vezmu tě tam, kam jen budeš chtít."