Just married | h.s.

46.

Harry byl mrzutý po celý zbytek dne a svou náladu přenášel i na mě.
Mé myšlenky neustále odbíhají k Harryho otci a jeho činům a vím na dvě stě procent, že Harrymu to taky vrtá hlavou. Už dobrou hodinu totiž pochoduje po ložnici s prsty ve vlasech sem a tam, zatímco já se snažím dál číst knihu.

"Harry," hlesnu. Na chvilku se zastaví a otočí se mým směrem.

"Pojď sem."

Natáhnu ruce směrem k němu a on udělá pár kroků směrem ke mě a uchopí je svými dlaněmi. Přitáhnu ruce zpátky ke svému tělu, což způsobí to, že Harry ztratí rovnováhu a padá na postel vedle mě.

"Vím, že je to těžký," povzdychnu si. "Ale zkus na to chvilku nemyslet, hm?"

Omotám paže kolem jeho těla a pokládám hlavu do mezery mezi jeho krkem a ramenem.

"Jen malou chviličku," šeptám a líbám ho na klíční kost. Chci, aby se uvolnil. Celý den je nervózní a napnutý, a opravdu by mu prospělo, kdyby na chvíli vypnul.

"Možná bychom se mohli podívat po nějakém místě pro naší svatbu," navrhne a já přikývnu a natáhnu se pro notebook na noční stolek. Podám ho Harrymu a ten si ho položí na břicho a zvedne ruku, abych se o něj opřela a on ji mohl položit kolem mých ramen.

"Máš nějaké představy, svatební koordinátorko?" ušklíbne se, zatímco zapíná počítač.

"Je strašně moc možností," pokrčím rameny. Podívá se na mě divným pohledem.

"Co je?" zeptám se.

"Myslel jsem, že každá holka má o svojí svatbě jasnou představu už od malička," odpoví rýpavě a já protočím očima.

Jasný, že jsem jako malá v hloubi duše měla svatbu naplánovanou do detailů, ale s postupem času se dost věcí mění.

"To sice jo, ale časem si uvědomíš, že nezáleží na tom, jakou barvu mají dekorace a jestli bude dort třípatrový nebo čtyřpatrový. Hlavní je, komu řekneš své ano, a že s tebou tu chvíli sdílí všichni, na kterých ti záleží, chápeš?" podívám se na něj.

"Jo. Myslím, že jo," pousměje se.

"Ale chtěla bych obřad venku."

"Rozhodně," přitaká Harry. "Taky bychom měli domluvit termín, abychom se mohli od něčeho odpíchnout. Co třeba květen?"

"Dobře." souhlasím nadšeně.

"Budeš ti ten čas stačit na sehnání těch nejkrásnějších svatebních šatů?" zažertuje a já ho šťouchnu loktem do žeber.

"Klídek, mám kontakty." ušklíbnu se a on se zasměje. Pak se nahne k mému uchu.

"Nemusíš mít ty nejkrásnější, protože jsi krásná v čemkoliv, co si oblékneš."

"O tom nepochybuj," provokuju. Neumím přijímat lichotky. Umí to vůbec někdo?

"Nikdy jsem nepochyboval," políbí mě pod ucho a já se ošiju. Při kontaktu jeho rtů s mojí pokožkou mi okamžitě naskočí mi husí kůže.

"Miluju tě, Hope. Tak hrozně moc." zamumlá mi do krku.

"I v těch nejhorších svatebních šatech?" zasměju se.

"O tom nepochybuj," použije slova, která jsem já použila před chviličkou a okamžitě si bere moje rty a přesouvá se nade mě.
Jeho ruka se objeví pod mým kolenem a nutí mě pokrčit nohu a omotat jí kolem té jeho.

Zdá se, že jsem ho přeci jen dokázala rozptýlit.

***

Následující den už musím do práce, což mi ani nijak nevadí. Docela mi to ty dva týdny, co jsme byli v Evropě, chybělo.