Útěk z vězení Nargot

dlouhá noc

Když všichni vylezli, vojáci jim rozkázali aby nedělali problémy jako obvykle. Jaký problémy by tak mohli způsobit, vždyť ruce měly zamčeny v okovech. Navíc ani nohy neměly volné, každý vězeň měl na pravé noze připevněn řetěz. Ten vedl až k železné podlaze ve vozech. Takže to bylo tak, že všichni vězni vylezli z vozu a shromáždily se okolo hlavních vrat. Pak čekali až jim donesou misku s vodou a kus chleba. Brutálně lilo, takže všichni byli za chvíli promrzlý.

Tak tam tak stáli a vojáci se mezitím rozdělali oheň pod stanem a připravili si maso na pečení. Mezitím ale vězni čekali na jídlo, ale řekněme že stráže to zatím očividně nějak nezajímalo.

No, trvalo to pár minut, pak hodiny, teda Nikolasovi to tak připadalo. Jak tam tak stál a klepal se zimou. Okovy na rukách mu připadali, jako by to byli obří kameny.

"Už tady stojíme hodiny a my jsme furt bez jídla do hajzlu" Řekl urostlý vězeň Voják se otočil jeho směrem přistoupil k němu a mečem ho udeřil do břicha "Doufám že už nemáš hlad" Vězeň se chytil bolestí za břicho a křečovitě se snažil zadržet bolest. "Neslyšel jsem odpověď, máš pořád hlad?"„ Takovýmu parchantovi nebudu odpovídat. " Voják chlapa udeřil do boku stehna a podle se zasmál. "Jestli mě tady budeš srát ještě vteřinu, zabiju tě!„"To je mi u prdele, kdybych měl ruce volný, takovej hrdina bys nebyl.„ Voják očividně svoji práci bral vážně a na místě vězně zkopal, dokud jen potichu nezkučel a nesvíjel se na zemi. Plival krev a ze zlomeného nosu mu proudem tela krev. Bláto okolo se začalo zbarvovat červenou skvrnou.

"To není fér jsi zbabělec" zařval jiný vězeň s dlouhým vousem. "Voják se na něj rozuřeným pohledem podíval. Jeho modré oči svítili jako dýka, co se chystá ukončit život. "Je mi z tebe špatně vojáku, mlátíš bezbranného jako největší zbabělec. Za to zaplatíš!„ Voják se napřáhl a uhodil. Vousáč zasténal a chtěl mu úder vrátit, okovy se rozmáchl vojákovy po obličeji ale trefil jen rameno. Voják hlavou udeřil troufalce přímo do zubů. Pak rychle tasil meč a zabodl mu ho do břicha. Chudák se zbortil na kolena a pak padl umírajíci na zem. "Gur ar morth!" Zasýpal před tým než vydechl naposled.

Voják byl vzteky bez sebe. Teď sledoval vězně kteří koukali do země, pár pobouřených odvážlivců ho nenávistně probodávali pohledem. V mysli ho všichni chtěli zabít, ale nic by nezmohli vojáků bylo nejmíň 30. Rozuřený voják se po chvíli uklidnil a dal příkaz aby mrtvého oklidili. To sice znamenalo že musí přinést klíč. Nikolasovi se v hlavě oběvil zajímavý nápad, nejspíš ho neměl v hlavě sám. Jenže k mrtvole přišlo pět velkých vojáků a všechny bedlivě hlídali.

Všichni byli už hladoví a naštvaní. Nakonec konečně přišli vojáci, přikázali jim ať si sednou a donesli jim kus chleba a vodu v misce. Sice to bylo málo, ale i tak to bylo po celém dni vítané. Potom co všichni dojedli se všichni chystali zpátky do vozu, ale vojáci ještě nikam nechtěli jet. Velitel byl dost opilí a jeho podřízený na tom byli podobně. Ale všichni byli tak nějak neklidný a atmosféra by se dala krájet. Voják co zabil troufalého vězně si vystřídal služby u zajatců a šel ho nahradit další. Takhle to pokračovalo vojáci popíjeli a zajatci museli sedět v blátě už byla noc ale aspoň nepršelo, teď jen všude byli všude louže a bahno.

"Hej ty malej" nikolas se ohlédl a byl to ten potetovaný maník. "Řekni mi víc informací o tomhle chlápkovi, co ho zabili." Nikolas se jen zmateně podíval a pak mu to došlo. "Hele já nejsem ten koho hledáš, nejsem špicl." „Ale sledoval jsi mě, co jsi tým pádem zač." „No jsem jen obyčejný zajatec, prostě mě chytli v akci jako tebe."„Jak můžeš vědět proč jsem tady já, vůbec nevíš co se stalo!" Chlap mluvil skoro nahlas, Nikolas začal být nervózní, nechtěl ho naštvat a zrovna to se mu dařilo. "No to ne, ale určitě to bylo vzrušující."„Radši už mě nedráždi nemám na to náladu, jestli si myslíš že ze mě si budeš utahovat, tak se pleteš!"„ Já to tak nemyslel" „No to jedno, ještě nějaké hloupé otázky? Zatím se ptáš jak úplný hlupák a nikam to nevede. Myslíš si že budeme nějaký vězeňský parťáci nebo co.„ "No já nevím asi bychom mohli ne?„ "Tak to se pleteš, já odsud vypadnu a nepotřebuju k tomu nějakýho smrada. A už mě nech být, nepotřebuju se s tebou bavit jen tak.„ A pak se otočil a nevšímal si ho. Ty jo nevěděl jsem že to bude taková práce pomyslel si , třeba se mu příště zadaří.