Útěk z vězení Nargot

lenošení se nevyplácí

Když se probudil, pocítil okamžitě bolest hlavy. Úder který dostal musel být fakt tvrdý, když ho hned vypnul. Bolest byla tak silná že ani necítil rány, co měl všude na zádech a na rukách. Kupodivu některé měl dokonce obvázané. Místo kde se probudil bylo stále tábořiště. Akorát už nikde neležely mrtvoly a krev byla na mnoha místech smytá deštěm.

"Naše princezna se probudila„ jeden z vězňů na něj ukázal a všichni se na něj otočili. Všichni byli obvázaní jako on, dobytí byli podobně. "Tak jak jsi se vyspinkal, už se máš lépe? Celou dobu jsme museli na rozkaz velitele uklízet všechny těla a pohřbít je. Dělali jsme na tom půl dne.. Ty jsi mezitím slízl smetanu a jak sračka jsi se válel opodál. Nejradši bychom tě hodili za ostatníma kam patříš.„ Nikolas jen překvapeně zíral a nevěděl co na to říct. Většina lidí okolo ho probodávala pohledem.

"Byl jsem v bezvědomí„" A to má být jako omluva? Půlka z nás malém přišla o život nemáš téměř žádné zranění krom pár škrábanců. Jeden ze skupiny přišel o život, zato ty takovej malej kašpar, co měl jen štěstí si celou dobu ležel někde v trávě.„ " Nemáte právo ho obviňovat, zachránil mi život, zabil sám obřího mutanta. Nemůžete ho odsuzovat za něco co neudělal.„ "Právě že neudělal nic, ty velký zabiják příšer Yaren by jsi to měl vědět nejlépe. Nebo chceš snad říct že jsi stejný, jako tvůj malý kamarád? Určitě budeš radši na jeho straně, aby jste si v kopce vzájemně mohli dělat společnost.„

Yaren jak se válečník jmenoval, zločince probodl zlým pohledem. Nikolas konečně věděl jak se jmenuje, docela důležitá informace. "Takhle už se mnou nikdy nemluv nebo si to s tebou a tvou bandou vyřídím.„ "Tak to zkus, uvidíme kdo nakonec skončí na zemi.„ Nikolas se do situace zapletl.
Přítomnost někoho jako byl Yaren mu dala odvahu. "Něco takového snad nebude nutné„
Postavil se vedle svalovce a založil si ruce. "Když jsem zabil to monstrum, sami stráže mě zpacifikovali, protože jsem byl ozbrojený. No a pak mě udeřili zezadu do hlavy a jestli jsem se nestihl probrat, tak za to se omlouvám, příště se proberu dřív.„

Všichni se na něj podívali pohledem že jestli nezavře klapačku, tak se neprobudí nikdy. Začal doufat v to, že ve vězení bude mít samostatnou celu, ale moc tomu nevěřil. Už teď ho tahle posraná sebranka štvala, vždyť ani nic neprovedl a zachránil někomu i život. Je mu jasný že okolí pro něj bude znamenat nebezpečí.

"Jsi k smíchu mladej víš to?„"Jo radši už moc nemluv za chvíli stejně pojedeme.„ Všichni vrahouni se na něj sarkasticky usmáli. Čtyři starší muži jeden měl přes obličej starou jizvu a neměl skoro žádné vlasy. Druhý byl vysoký a hubený ale i tak byl svalnatý. Třetí měl hnědé dlouhé vlasy, které si nejspíš stahoval culíkem. A čtvrtý co se tvářil jako naprostý psychopat, vždycky nosil kamenný výraz. Byl tmavší pleti, plešatý, středně vysoký a vypracovaný.
S těmito lidmi, kteří ho právě předem odsoudili, musel kdoví jak dlouho sdílet neprostorný vůz.

Všichni dostali za odměnu chleba a vodu navíc. Dokonce i Nikolas. To ho v podstatě potopilo ještě víc, všichni ho pozorovali nepřátelským pohledem. Tak si sedl k Yarenovi a zeptal se jakto že je tak mezi místními slavný.

"Ach ty a ty tvoje otázky, no budiž zasloužíš si pro jednou znát odpověď po tom co jsi pro mě udělal. Prostě.. když jsem se stal zrádcem udělal jsem pár kšeftů, byli hodně nebezpečné ale sláva a bohatství za to stála.
Potom co jsem dostal za úkol najít cestu k jednomu starému pokladu. Začala moje neuvěřitelný dobrodružství plné nebezpečí. Ten poklad byl v jeskyni obývanou trolly. Nebyl jsem sám měl jsem sebou družinu mích starých přátel. Ty trollové byl ten nejmenší oříšek. Problém byl až poklad, byl prokletý. Jakmile jsme si každý vzali podíl z té hromady zlata a drahokamů. Dostalo se do nás neznámá síla, ničila nás zevnitř z naší mysli i duše čerpala sílu,aby nás mohla ovládnout. Když jsme odtamtud odešli, slyšel jsem hlas předpovídající smrt mého klanu. Mám pokračovat...?