Útěk z vězení Nargot

pevnost Nargot

Za 10 minut šesli dolů a objevily se u mostu, před ním byla brána s železnými mřížemi. Hlídali ji 4 střážní.

Vojáci s nimi něco rychle probrali. Nejspíš proto aby mohli dovnitř, otevřeli a vozy vjely dovnitř.

Kamenný most byl dlouhý, řeka která byla několik desítek metrů pod nimi, hlasitě hučela, voda divoce protékala mělkým kamenným korytem. Byla celkem široká, Nikolas znova zapřemýšlel, kde by tam mohli být. Řeka pramenila v horách,
a na východě Alandaru z hor v okolí tekla jen řeka Alemis.

Nikdy neslyšel že by na ní stálo vězení, ale to asi věděl málokdo protože to místo muselo být stoprocentně tajné a nepřístupné.

Jestli to byla pravda nejspíš se nacházely opravdu u Nargorských hor. Byla to část pohoří jménem Taridos.
Tohle pohoří se táhlo daleko středem kontinentu od severu země Mahak,kde byli pouště, až na střed severní části Alandaru. Od počátku věků byli hory překážkou pro všechny cestovatele. Trvalo staletí než lidé našli dobré stesky kterými mohli dobře projít. Navíc cesta to byla velmi dlouhá a nebezpečná. Žila zde monstra, nebezpečné kmeny jak lidských tak i jiných ras.

Když přešli most. Museli čekat u druhé brány, než jim znovu otevřou.
Když vešli zkrz hlavní bránu ocitli se na jakémsi nádvoří. Všude byli vojáci a na hradbách byli lučišníci. Na čtyřech věžích měli dokonce zvláštní místo pro jakési střílny. Na nádvoří se vozy zastavili.

Někteří vojáci si nové vězně prohlíželi.
Něco si při tom vykládali mezi sebou.
Ty starší a zkušenější se na ně koukali s velkou nevraživostí a opovržením,
mladší vojáci se jen lhostejně motali okolo a ani o nově příchozí neměli zájem.
Někteří si říkali proč jsou všichni tak zřízení, ale odpovědi se jim nedostalo.

Bylo zvláštní jak byla pevnost prostorná, z dálky budila dojem že se dovnitř na nádvoří ani všechny vozy nevejdou. Ve skutečnosti byla dost velká. Nádvoří bylo dlouhé a široké nejmíň 25 metrů. Vešlo by se sem nejmíň 40 vozů, kdyby zde nebyla kovárna,zbrojírna a stáje.

Na vysokých hradbách postavené do kosočtverce, hlídali lučištníci, měli hnědé kožené brnění.

Jeden z vojáků pak dal rozkaz ať otevřou vozy a všichni vylezou ven. Všichni vylezli a předělali jim nová pouta. Když je spočítali a všechny prověřili, poslali je dovnitř.

Prošli bránou a když šli rovnou chodbou s kulatým stropem, objevili se ve velké místnosti s klenutým stropem,úzkými okny a všude na zdech byli posety louče. Strop byl velmi vysoký. Byla tu taky spousta různých dveří a dvě menší chodby s nelomeným obloukem. Bůh ví kam vedli, ale nejspíš někam do kasáren nebo kamkoli jinam.

Vojáci se vyrovnali do řady a před nima stál nejspíš hlavní bachař. Měl jinou helmu, ale jinak měl brnění stejné, možná lepší pancíř, ale jinak vypadalo stejně, kromě barvy ta byla modrá. Byl vysoký tak 6stop a samozřejmě měl vypracované tělo. Jeho tmavě hnědé vlasy kontrastovaly s modrýma očima. Jeho kvalitně oholené strniště už začalo trpět šedinami, takže byl nejspíš už po 45. Měl negativní výraz a mírně snědší pleť.

Všem řekl ať utichnou a potom začal mluvit. " Všichni co jste tady,
vítám vás v pevnosti Nargot.
Dostali jste se sem protože jste páchali zločiny. Za to musíte zaplatit a proto jste tady. Teď budete v našem vězení a to pořádně dlouho, někteří si tu pobudou kratší dobu a bude jim dopřán horší osud pod katovou sekerou. Naše vězení je jedno z nejluxusnějších v zemi,
dostane se vám luksusu který si právem zasloužíte.„

Při poslední větě se škodolibě zatvářil.
Jaký luksus tu asi bude. Nejspíš na holé zemi a všude budou krysy. No tak aspoň bude co k jídlu.

Velitel mluvil dál o tom jaká pravidla musí dodržovat a co pro ně bude nejlepší.
Trest za problémy bude kobka s příjmem jídla jednou za týden.
Vypadá to že tady se nikdo dlouho neohřeje.

Mluvil ještě několik minut a Nikolas ho neposlouchal. Jen už to chtěl mít za sebou ve své cele. Strážným řekl, kam je poslat. Prý nebylo moc cel, které by byly prázdné. To se nikomu nelíbilo.

Nikolas doufal že cela, kterou bude mít bude jen jeho. Místo toho se s ní bude muset dělit s nějakým psychopatem.
Kdyby se aspoň mohl dostat do cely s Yarenem nebo Bernardem, bylo to určitě lepší než cokoliv jiného. Nikdo ho tady neměl rád.

Když domluvil šéf, přikázal ať vězně zavedou do cel. Srovnali je do řady a vydali se úzkou chodbou na konci místnosti. Když sešli dlouhým schodištěm dolů, objevily se v hlavní části věznice. Byli zde 3 části věznice, nejdelší vypadala ta co mířila rovně naproti schodišti. Vstup ve kterém stáli, byla kruhová místnost. Na každé zdi byla louč. Uprostřed byla socha, bohyně spravedlnosti Mariet.

Vězně na místě rozdělili, podle toho kam s nima měli jít.
V tu chvíli se modlil, aby ho neodloučil od jeho známejch. Snažil se být blízko u nich. Nejspíš jim bylo jedno, kdo kam půjde a nějaké plány nebo organizace jim byla fuk.
Kromě toho že ti co měli být popraveni, byli vedeni z nějakého důvodu do cely pár desítek metrů v chodbě napravo.
Když vyslovili jeho jméno měl strach jak to dopadne.

Nakonec šel s Yarenem, to bylo dobré snad bude tým pádem v bezpečí. Otáčel se na ostatní vězně a se zaujetím si je prohlížel. Šlo s ním 5 vězňů, a očividně ostatní se taky seznámili už dřív. Nikolas o místních neměl dobré mínění, ale doufal že ho aspoň trochu překvapí.
Když vyšli, měl nasazené okovy a zašli do chodby nalevo. Šli chvíli pak se zastavili u prvních vězňů, zavřeli dva z nich k celám naproti sobě. Pak šli zatočili chodbou směrem doprava. Za okamžik vyložili dalšího u jeho cely. Pak šel jen on, Yaren a jeden neznámý vězeň.

Tohle musí vyjít říkal si. Šli dál chodba byla snad nekonečná. Všude okolo v celách seděli vězni na kamenné podlaze.
Někteří byli úplně nezaujati, ani si jich nevšimli.
Jiní je děsivými pohledy pozorovali.
Dokonce se někteří přitiskli na mříže a na nově příchozím nadávali a dělali různé zvuky.

Očividně to tady je drsný, najednou se zastavili. Strážníci otevřeli dvě cely jednu napravo a jednu nalevo. Byli o jednu celu naproti sobě. Když se podíval Nikolas do jeho cely, všiml si že tam už někdo sedí.
Seděl shrbeně u zdi a díval se na něj.
Nikolas rychle uhnul pohledem a váhavě vlezl dovnitř. Zamkli se za ním dveře, potom šli k celé naproti kde měl sedět Yaren. Ten měl celu sám pro sebe, trochu mu to záviděl. Aspoň že jsou sousedi.

Stál na místě a rozhlížel se po cele, byla to místnost s tak přes dva metry vysokým stropem. Na zdech byla všude plíseň a vlhkost. Na tvrdé kamenné podlaze byla jen jedna podložka na spaní a v pravém rohu byl záchod, byla to taková dřevěná nadoba co vylézala ze zdi, měla dokonce odtok, páchlo to fakt hrozně.
Ohledně interiéru to bylo vše, zdi měli tmavě šedou barvu a na některých místech byli různé obrazce či ornamenty.

Snažil se nevypadat nervózně, vězeň si ho prohlížel a potom se opřel o zeď a nevšímal si ho. No tak zatím to nevypadá tak hrozně. Jen doufám, že to tak zůstane.