Útěk z vězení Nargot

těžký úděl

"Poslouchej, černý mrak" Zajatec se na něj otočil a jen podrážděným tónem řekl. "Přijde ti tohle jako správná doba si dělat z lidí prdel?„ A nebo ti už teď z toho všeho jebe." Nikolas nevěděl jestli má odpovídat ,nebo jen dělat že se ani neptal. Tohle heslo mohl znát jen někdo z jeho klanu. "Poslyš ty smrade, mě už nic dobrého nepotká, takže jestli mě tady budeš srát, tak ti tady zakroutím krkem." Sekl zlověstně vězeň. Jeho rudý obličej a zamračený hustý obočí mu dávalo ještě víc na hrůzostrašnosti. Nikolas nechtěl v nejmenším žádné problémy, takže jen nesměle odpověděl že se to nebude opakovat. Všichni okolo na něj od té doby zírali, jako by ho chtěly zabít. Probodávaly ho pohledem, tak moc že dostal opravdovej strach.

Jak tak strnule seděl, nenápadně přejížděl očima po všech věžních a náhle si všiml, že chlápek na druhý straně vozu na něj upřeně zírá s podivným zaujetím. Jeho pronikavé, hnědé oči vypadali, jako by patřili nějaké šelmě, ale ne člověku. Vyčníval jak svalnatou postavou, tak i zvláštním tetováním které měl na levé tváři. Vypadalo jako dlouhý drak plivající oheň. Ale spíš to byl jen zvláštní ornament, který může být cokoli. Jeho brada byla zarostlá pohledným strništěm a světlehnědé vlasy měl po ramena. I přes to nevypadal starší jak většina okolních vězňů, možná spíš mladší. Táhlo mu aspoň na třicet, ale jestli to bylo víc nebo míň, to se nedalo odhadnout. Jeho ostré rysy a celkem netypický vzhled. Napovídaly že bude nejspíš ze severu země možná dokonce z ostrovů. Navíc to vypadalo jako by z něj šla nějaká slabší magická energie. Nikolas sice v sobě sám žádnou neměl, ale učil se o magii celkem dost a to nejenom jak jí vycítit.

Jak si vyměnili pohledy, jako by něco uvnitř něj říkalo musíš s ním mluvit ta myšlenka byla dost naléhavá a nemohl se jí zbavit. Nevěděl ale jestli to je ten, koho hledá, třeba to není správná osoba na útěk. Navíc nevěděl jak se k němu dostat, ve voze bylo všichni namáčknutí a nechtěl si nikoho znepřátelit ještě tým, že je bude přelézat. Na tohle si musel asi nejspíš počkat, pokud se zadaří, tak až bude odpočinek a bude se dávat venku příděl jídla, přijde k němu a pokusí se s ním promluvit. Na to ale bude muset počkat do večera. Takže si ještě nějakej čas počká.

Řekl si že si promluví s někým dalším a tak oslovil chlapa nalevo od něj. "Taky už máš pocit jako by náš hlavní trest měla být takhle strastiplná cesta?„ Chlápek se pousmál "Tebe, takovýho smrkáče za pár let pustí."„Vedou nás přes hory až kdoví kam, kdybychom aspoň věděli kam to máme namířeno." „ Na popravčí špalek..." Řekl vězeň chladně. Skoro jako by ho ta realita neděsila. "Jak se jmenuješ, já jsem Nikolas." „Graham, ale stejně to už není důležité. Nikdo si na naše jména ani nevzpomene. Všichni budeme zapomenuti jako vrazi. Nemám ani rodinu, takže můj konec může být každýmu fuk." Nikolas nevěděl co říct protože věděl že muž má pravdu. Už od mládí se s osudem naučil žít, věděl že pokud se něco pokazí, nejspíš skončí na popravišti. Pokud se ocitne ve vězení, bude muset bojovat o život a hlavně o rozum. Bohužel to se stalo realitou."Takový přístup ti nepomůže příteli." Nikolas se snažil být co nejvíc pozitivní.

"Nic ti nepomůže, život ti právě skončil. Nedivím se že to nechápeš, takový mlaďoch tomu nemůže rozumět." Nikolas už ani nechtěl mluvit, lidi ho často nebrali vážně kvůli jeho věku. Věděl že dost často jsou zkušenější a už mají něco za sebou, on ale nebyl jako ostatní hlupáci, co dělali jen potíže, byl sice vycvičen k tomu, aby zabíjel a kradl. Měla to být jeho práce, ale v srdci věděl že takhle to nechtěl. Věděl že až jednou vyjde z učení zrádců, tak udělá všechno proto, aby se tohohle života mohl jednou vymanit. Prvně se ale musel dostat ven. Na takovéhle situace byl cvičen. Učili ho co má říkat, jak vypáčit zámek nejrůznějšími improvizovanými nástroji. Jak s lidmi mluvit a bojovat samozřejmě taky uměl. Dokonce byl lepší než kdejaký voják. Od malička se učil s meči a šavlemi. Boj byl pro něj součást života. Pamatuje si doteď, jak trénoval ve své pevnosti. A jak prováděl hlídky, při hlídání území.

Takhle přemýšlel dokud nepřišel čas na zastavení. To už silně lilo a blesky osvětlovali oblohu, jako by to bylo nějaké představení. Vozy zastavili a vojáci všem vězňům přikázali ať vylezou.