Další vzkaz na sebe nenechal dlouho čekat. Snesl se před něj při večeři. Rychle se podíval směrem, že kterého tušil, že kus papíru přiletěl. Ale nestihl nikoho přímo příštihnout.
"Co to je, Harry?"
"Kdo ti píše?" ptali se jeho přátelé. Neurčitě zavrtěl hlavou a něco nesrozumitelně zamumlal.
V tuhle chvíli ho zajímalo pár elegantně napsaných vět.
Samozřejmě, že mě naštvalo a urazilo, že jsi mě odmítl. A ještě kvůli Weasleymu a Grangerové. Teda tak jsem to vždycky viděl já. Že jsi dal přednost někomu tak podřadnému přede mnou. Ale teď si říkám, že to možná nebylo tím. Kdybych nebyl tak povýšený a důvěřivý vůči všemu, co můj otec říkal... Kdybych se tehdy zachoval líp, bylo by něco jinak? Byli bychom teď přátelé?
Harry zařazeně vzhlédl. Měl pocit, že ty vzkazy začínaly být čím dál tím víc osobnější. Celá ta situace byla den ode dne vážnější.
Stejně vážné, jako pár šedých očí, které se dívaly na papírek v jeho
rukou. Že by přeci jen...?
ČTEŠ
Drahý Harry... S láskou tvůj Draco
FanfictionHarry začal dostávat krátké vzkazy. Přicházejí pravidelně a mají jen pár vět. Na první pohled nedávají smysl. Dohromady ale znamenají mnohem víc, než se zdá. Vyjevují pravdu, ukazují něco, co Harry sám zažil, ale úplně v jiném světle. Z jiného úhlu...
