Vlak se skřípěním zastavil. Harry nechal své věci ležet tam, kde byly. Zvedl se, kus popsaného papíru v ruce.
Nedbal na nechápavé pohledy a výkřiky jeho přátel. Neměl čas nikomu vysvětlovat, kam se tak ženě nebo co se stalo.
Hnal se vlakem ke kupé, o kterém věděl, že v něm najde potřebnou osobu. Bylo prázdné.
Našel nejbližší východ a vyběhl ven. Rozhlédl se po nástupišti 9 a 3/4. Měl pocit, že ho v davu zahlédl. Rozběhl se tím směrem.
"Draco!" výkřikl.
Postava před ním se zastavila a rozhlížela se kolem sebe. Jakmile Draco spatřil, kdo že to na něj volal, chystal se znovu někam vypařit.
Harry byl rychlejší. Chytil ho za paži a odmítl ho pustit. Vzkaz na rozloučenou stále držel v druhé ruce.
"Draco, počkej! Musím s tebou mluvit."
Konec. To je konec. Opravdu. Já vím, jsem zlá. Ale asi bych jinak pokračovala a nikdy nepřestal.
V nejlepším se ale má přestat a tak jste došli až ke konci. Zbytek si můžete domyslet 😉
Tak... Na to, že jsem tohle psala po cestách za prací v buse, si myslím, že to není úplně nejhorší. Některé části jsem sice nechala bez nějakého dalšího komentáře okolo, ale ne proto, že bych je chtěla rychle odbít.
U něčeho mi to prostě nepřišlo tak důležité. Psát dokola, že něco někdy přišlo... Harryho reakce jsem postupně popisovala. Ke konci i okolnosti kolem. Ale některé vzkazy holt přišly, byly přečteny a tam to také skončilo.
Ještě sem vložím všechny vzkazy sepsané dohromady.
Doufám, že se vám příběh líbil. Užívejte života a zůstaňte zdraví 😉
ČTEŠ
Drahý Harry... S láskou tvůj Draco
FanfictionHarry začal dostávat krátké vzkazy. Přicházejí pravidelně a mají jen pár vět. Na první pohled nedávají smysl. Dohromady ale znamenají mnohem víc, než se zdá. Vyjevují pravdu, ukazují něco, co Harry sám zažil, ale úplně v jiném světle. Z jiného úhlu...
