Drahý Harry... S láskou tvůj Draco

31.

Dracův poslední vzkaz byla ta poslední kapka, co Harryho konečně přiměla si s ním promluvit. Bohužel pro něj, Draco zřejmě nesdílel názor, že je to dobrý nápad.

Jistě, sice psal, že mu to takhle vyhovuje, ale nemohl to myslet vážně ne? Harry mu skutečně doteď nedal žádnou reakci. Takže, když si ho na chodbě odchyt, napůl očekával, že zmijozel bude rád.

Utekl mu. Téhož večera si Harry mohl přečíst, co mu k tomu hodlal říct.

Ach, Harry. Proč mi to děláš? Proč jsi to musel udělat? Přijít za mnou s hromádkou otrhaných kousků papíru a říct, že se mnou chceš mluvit.
Myslel jsem to vážně, vyhovovalo mi, žes na to nereagoval.
Nediv se, prosím, že jsem utekl. Nebylo to správné, ale já to prostě nedokážu. Nedokážu se ti po tom všem podívat do očí a mluvit s tebou. Proto jsem ti taky začal tyhle vzkazy posílat. Protože nic z toho bych ti jinak nezvládl říct. Takhle to je skoro, jako psát si deník. Můžu si nalhávat, že to nikdy nikdo číst nebude.
Můžu si nalhávat, že se nic špatného stát nemůže. Že se můžu že všeho vypsat a všechno bude jako dřív. Nic se nezmění.

Harry chtěl Draca najít a ujistit ho, že se nemá proč cítit trapně. Že je Harry vděčný jak za pomoc, tak za to, že mu Draco všechny ty věci v první řadě psát začal. Chtěl mu říct, že by se mohli něco změnit, pokud by měl Draco zájem...

Ale školní rok končil, kouzelnický svět byl v chaosu a Draco toho využil, aby se Harrymu dokázal po zbytek dnů vyhnout. Vždycky mu někam utekl nebo se dal s někým do řeči. Předstíral, že ho nevidí. Bylo očividné, že s ním mluvit nechce.