Drahý Harry... S láskou tvůj Draco

7.

Druhý den ráno našel složený kousek papíru na lavici v učebně Přeměňování. Byl položený na Harryho místě, aby bylo jasné, pro koho je. Harry ho schoval.

Přečetl si ho až o několik hodin později, usazen ve společenské místnosti. Tenhle byl delší, než ty předchozí.

Jenže, stalo se to, co se stát muselo se vším tím, co mě doma učili. Nevymlouvám se. Vím, že mám vlastní hlavu. Ale pochop... Vyrůstal jsem jen mezi lidmi, kteří s mým otcem, většinou teda ze strachu, souhlasili. A jejich děti dělali to samé se mnou. Slovo Malfoye bylo svaté. Každý chtěl být mým přítelem, nezáleželo na tom, že šlo o falešné přátelství.
Rychle jsem se naučil, že otec má ve všem pravdu. Cokoliv řekne, cokoliv chce, musí tak být. Každý jeho názor jsem automaticky přijímal za vlastní. Většinu času jsem o ničem z toho nepřemýšlel. Proč taky? Řekl to otec, tak to říkám i já. Nemůžu uvěřit, že jsem byl opravdu takový idiot.

Tady to bylo! Jasný důkaz usvědčující Draca Malfoye z psaní takových divných zpráv! Nebo to snad psal někdo jiný a chtěl to hodit na jeho rivala?
Proč by mu vlastně Malfoy psal něco takového?
Harry z toho byl zmatený. Došel k závěru, že nejlepší bude počkat, až mu přijdou další a až teprve potom z toho něco usuzovat. A také nikomu nic neříkat, než bude mít jistotu, o co tu vlastně jde.