Zastříhala ušima, když se o její hnědo-šedou srst otřel její druh. Musela přivřít oči, aby ji neoslepily sluneční paprsky odrážející se jak z jeho zlatých parohů, tak z třpytící se pokrývky všude okolo. Zafrkala a hlavu sklonila k jejímu milému ještě blíže. Dotkla se čumákem toho jeho.
Se sněhově bílou peřinkou, zakrývající jejich plánovaný oběd, nepočítali. Laň zastříhala ušima a pohlédla dvěma černými korálky na jejího synáčka, jenž se vůbec netrápil tím, co budou letos jíst. Pohodila hlavou až se hladká kůže na jejím krku zavlnila. Opustila svou rodinu a kopýtky se bořila sněhem až ke stromům nedaleko. Začichala. Někde musela být ještě stále čerstvá kůra, kterou se většinou v zimě živili. Možná i ostružiník ještě někde roste.
Zafrkala na své mužské společníky, aby ji následovali. I oni byli nuceni zvedat kopýtka a prorazit si cestu hustým nánosem sněhových vloček. Pohodila hlavou směrem k ostružiníku rostoucímu opodál. Koloušek k němu ihned přihopkal a pustil se do oběda.
Nedaleko opadal ze seschlého stromu prašan. Laň zvedla hlavu a očima se setkala s její přítelkyní – bohyní Artemis – sedící na větvi. Šťastně zadupala kopýtky a poté se zakousla do voňavé kůry stromu. Zimu měla ráda, ale na kvetoucí jaro se těšila ještě víc.
ČTEŠ
Animalium
RandomBáje a pověsti jsou všem známé - ať jde o Řecké, Egyptské či ty z Mezopotámie nebo severních zemí. Co když se však najdou i takové, které nezná nikdo, neboť se zmínky o nich nedochovaly? Nebo si to alespoň lidé mysleli... - Všechny báje a mýty jsou...
