Animalium

[Austrálie] Varování

Jeho křídla plachtila nad slaměnými domky, které byly vybudovány nedaleko přístavu. Jejich ozdobené vchody mu braly dech. Slétl níž k hladině oceánu. Naklonil se a špičkou svého bílého křídla, pokrytého šedými až černými peříčky na okraji, se dotkl zrcadla, v němž se celá jeho ptačí silueta odrážela.

Vydal ze sebe potěšený zvuk připomínající zakrákání, či jásavé tóny jeho přítele racka, a zase vzlétl. Zamířil dolů na jih polokoule, aby tělo zase ochladil. Při svém putování si však všiml hrůzné věci. Led začal odpadávat a ve vodě se okamžitě rozpouštěl. Několikrát máchl křídly, aby nabral výšku a plachtil zase zpět k o něco teplejší pevnině.

Blížil se večer a on moc dobře věděl, co musí udělat. Snesl se k malým slaměným domečkům na jižním pobřeží Austrálie a bedlivě sledoval svými korálky jednoho určitého muže. Jeho vlasy už pomalu šedivěly, ale v obličeji byl stále plný života. Jednu z ryb, kterou nesl přes rameno hodil právě ptačímu příteli, sedícímu na střeše jeho domku.

Jakmile celá vesnice pojedla a muž ulehl ku spánku, přilétl albatros až k jeho posteli a přenesl se do jeho snu s účelem ho varovat.

Muž se procházel po travnaté planině. Nad ním plachtil albatros, který svýma očkama viděl v dálce blížící se povodeň. Ještě však byl čas. Přistál vedle muže a lidským hlasem mu našeptával.

„Nedaleko je les plný stromů. Pokácej jej a postav loď. Zachraň svou rodinu a co nejvíce zvěře z okolí."

Ihned, co se po prapodivném snu probudil, dal se do stavění. Ostatní vesničané se divili, kam každý den mizí, ale on je nevnímal. Božský pták ho varoval a on jeho slovům uvěřil.

Postavil tedy dostatečně velkou loď a nahnal na ni všechna zvířata, která v okolí našel. Nakonec pískl a albatros, který jej celou dobu skrz mraky sledoval, slétl a usadil se na přídi.