I když byla včelí královnou, sedící na trůnu, musela boha zemědělství Telipina poslechnout. Jeho hněv zasáhl celou říši lidí a dotkl se i jejího domova – úlu, který byl dennodenně vysílán k plodinám, jež pěstovali Chetité, aby jej jeho obyvatelky opylovaly.
Zákaz. Zákaz opylovat cokoliv tam venku.
Tohle slovo se neslo celým úlem spolu s křikem a hrůzou včelek, které tak přišly o svou práci a obživu. Netušila, co dělat. Tak, jako prosili lidé, kteří bez opylovaných rostlin přišli o jídlo, skláněla se před bohem i včelí královna.
Telipinu však své rozhodnutí nezměnil. Naštval se a potrestal ty bláhové smrtelníky tím, že rostlinám zakázal růst a zvířatům odňal schopnost plodit mláďata.
Královna z toho byla velmi nesvá. Už tak její krátký život závisel jen na jedné věci – postarat se o život jejich včelek. Věděla, že i když je jejich bytí velmi krátké, stále se rodí nové pomocnice. Tak její království nikdy nezaniká, ale nyní? Co bude s jejím milovaným rodem, když nemají obživu a ani povolení rodit včelky nové?
Hlasitě si povzdychla. Vstala z trůnu, protáhla si svá dlouhá blanitá křidélka a rozletěla se za Telipinem tak, jako už nesčetněkrát předtím – prosit ho o slitování nad její rodinou a ní samotnou.
ČTEŠ
Animalium
RandomBáje a pověsti jsou všem známé - ať jde o Řecké, Egyptské či ty z Mezopotámie nebo severních zemí. Co když se však najdou i takové, které nezná nikdo, neboť se zmínky o nich nedochovaly? Nebo si to alespoň lidé mysleli... - Všechny báje a mýty jsou...
