[Afrika] Bouřlivé pruhy

16 4 1
                                    

Bum, bum... Bum, bum... Nesly se tóny bubnů a bubínků savanou. Stébla zlatavé vysoké trávy se vlnila ve větru a pohupovala se tak, aby lidskému oku navnadila pocit tance. Ve vesničce skryté v porostu poskakovaly děti tmavé pleti a vedle nich hráli na bubny jejich otcové, zatímco ženy využívaly své zvučné hlasy ke zpěvu, jenž se dal přirovnat spíš k hulákání, než melodickým písním, které Shanko znával ze severněji položených vesnic a měst.

Bůh byl právě s nástroji, vydávajícími toto rázné znění, spojován asi tak, jako s tancem a veselím. Seděl pod jedním z baobabů, poslouchal zvuky, jdoucí z vesnice, a pozoroval stáda kopytníků, jež se proháněla okolo. Uměl ovládat bouře, které se v těchto parných dnech objevovaly čím dál častěji.

Jakmile se nad hlavami vesničanů ozvalo mohutné zadunění, schovali se do svých okrouhlých domovů se střechou ze slámy a pokračovali v jejich oslavách jevu na obloze tam.

Shankovi se líbilo, jak mu k práci hráli. Do rytmu kýval hlavou, podupával nohou a házel si se svou sekerou. V duchu si odpočítával sekundy před tím, než bude muset jedno zvíře z okolních stád obětovat.

Vyhlídl si jednu černou klisnu ze zeber, jak oněm zvířatům vesničané říkali, a hodil po ní svou sekyru. Ozval se hrom a nebesa protnul blesk. Udeřil do zvířete přesně ve chvíli, kdy se sekera zařízla do jeho těla a usmrtila ho.

Shanko vstal. Šel si pro svou zbraň. Všiml si však zajímavých světlých pruhů, které klikatící blesk po zebřině těle způsobil. Promnul si bradu a pohlédl na prchající stádo. Napadl ho geniální nápad. Na každého jediného tvora ze stáda seslal blesk tak, aby je nezabil, ale pouze na nich zanechal ony pruhy. Označil tak celou zebřinu rodinu, aby na jedinečnou oběť nezapomněl jak on, tak její rodina.

Tak vzniklo zbarvení zeber, které byly původně černými koňmi. 

AnimaliumKde žijí příběhy. Začni objevovat