Jednoho dne si ušatec, o něco statnější, než jeho druzi, jen tak hopkal po travnaté louce a hledal, co by si asi tak mohl dát dobrého. Hodně ho lákala zelená stébla opodál. Rozhodl se k nim tedy přiblížit a přivlastnit si je svými tlapkami pokrytými bílým krátkým, avšak teplým, kožíškem.
Než však mohl udělat dlouhý skok a přistát před nimi, ozvaly se nad ním hlasité skřeky.
To ne! Zase Kaknu! Pomyslel si a dal se v okamžitý úprk, přičemž vyhlídnutou potravu nechal daleko za sebou.
Jeden skok. Druhý. Třetí. Několik dalších. Hnal se trávou jako by mu za patami hořelo. Při běhu měl své dlouhé široké uši napnuté, aby slyšel jakýkoliv Kaknův pohyb. Máchnutí křídly po jeho pravici a skřek, když se dravec snášel k nebohému prchajícímu zajíci. Tak tak unikl Kaknovým dlouhým ostrým drápům. Ten se však nevzdával.
Vznesl se opět do výšin, aby mohl při následném spádu nabrat rychlosti a střemhlav se vrhl podruhé na hopsajícího tvorečka pod ním. Uskočil. Celý jeho krátký život mu probíhal právě před očima. Srdce děsivě rychle tlouklo a nohy nepřestávaly skákat. Hop sem a hop tam. Pokaždé dravec minul.
Nakonec zmizel kdesi v houští a Kaknův skřek slyšel ještě nějakou dobu poté.
ČTEŠ
Animalium
RandomBáje a pověsti jsou všem známé - ať jde o Řecké, Egyptské či ty z Mezopotámie nebo severních zemí. Co když se však najdou i takové, které nezná nikdo, neboť se zmínky o nich nedochovaly? Nebo si to alespoň lidé mysleli... - Všechny báje a mýty jsou...
