Loď přistála na zemi a všechno do deseti metrů pohltila. Nikdo z ní nevylezl. Lidé si mysleli, že zase bude všechno dobré, ale pletli se.
Čtyři dny potom co přistála loď, z ní vylezla monstra a vpadly do každého bytu.
Unesly děti a nikdo neví co s...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Melanie, potřebuju aby si dnes pohlídala Jessie." podívala se na mě mamka unavenýma očima. Jako každé ráno jsme všichni seděli u stolu a snídali. „Jasně.." kývla jsem na souhlas a usmála se na ní. Mamka pracuje na policii a poslední dobou řeší samé problémy. Taťka je doktor, ale není tolik zaneprázdněn jako mamka. „Děkuju, zlato. No nic.. tak já jdu. Mějte se!" houkla na nás. „Taky jdu. Dávejte na sebe pozor děti." usmál se na nás taťka..
Právě jsem seděla v obýváku a četla si svou oblíbenou knihu. Jessie seděla vedle mě a koukala se na film, který zrovna dávaly v televizi. Justin byl v pokoji s kamarádem a hráli hry, tak jako každý den. Dočítala jsem poslední stránku dvanácté kapitoly, když do bytu vešel táta.. Řekla bych, že se tvářil jako každý jiný den, ale netvářil. V obličeji měl vyděšený výraz a jakmile spatřil mě a Jessie, bleskurychle k nám přiběhl. Nechápavě jsem na něho zírala a koukala jak přepíná programy v televizi. Nechal tam program TV News a sedl si do křesla. „Dobré odpoledne, dnes ráno naši vědci a vojáci zaznamenali znepokojivé věci. Naší Zem obsadila vesmírná loď s neznámými obyvateli. Bohužel nevíme přesné informace, vláda a vědci na všem pracují. Prosíme všechny obyvatelé aby nepanikařili a do odvolání zůstali doma. Hezký večer."
Nehybně jsem seděla na gauči a tupě zírala před sebe. Hlavou mi letělo milion myšlenek a já nedokázala vnímat. Až když táta se mnou zakýval a dal mi do náruče Jessie. Podívala jsem se na něho a spatřila jeho strach v očích. „Běž do pokoje. A pošli za mnou Justina." řekl mi stručně a postrkoval ke schodům.. Schody jsem vyběhla po dvou a zamířila k prvním dveřím, které patřili Justinovi. Klepání jsem neřešila a rovnou vešla. Justin i Max na mě nechápavě koukali.. „Máš jít za tátou." oznámila jsem mu a dál ze mě nic nevyšlo. „Proč? Mel, co se děje?" zvedl se ze země a přešel ke mně. Zavrtila jsem hlavou. „Já nevím. Táta přišel z práce a hned pustil zprávy. Říkali, že tady přistála loď z neznámými obyvateli. Justine běž dolů, prosím. Táta je mimo a máma nepřišla z práce." zanaříkala jsem a postrkovala ho ke dveřím. Justin hned vyběhl za tátou a já se sesunula k zemi. Max ke mně přišel a vzal si ode mě Jessie. Vděčně jsem se na něho usmála a prohrábla si vlasy. „Jsi v pořádku?" zeptal se mě a sedl si ke mně. Podívala jsem se na něho a zoufale se zasmála. „Já nevím, Maxi. Co se to děje? Ještě ráno bylo všechno v pohodě a teď?" povzdechla jsem si a usmála se na Jessie, která se na mě culila. „Určitě bude všechno v pohodě." nebude. O tom jsme se už přesvědčili.
Všechno co jsme znali je pryč. Neznámá loď přistála nedaleko našeho města a všechno do deseti metrů pohltila. Dva dny po vyhlášení zprávy o neznámé lodi vyhlásili, že těchto lodí je víc. Po celém světě. Každé větší město je obsazeno jednou lodí. A obyvatelé té lodi? Nikdo neví jak vypadají. Vláda nám všechno tají a sami zjišťují podrobnější informace.
„Sbalte si všechny důležité věci. Každý bude mít jen jeden batoh." oznámil nám taťka v kuchyni. Snažili jsme se fungovat jako normálně, ale nejde to. Ten pocit nebezpečí to všechno ničí. Momentálně je nás v baráku více, než normálně. Max, nejlepší kamarád Justina nemá kam jít. Jeho rodiče ten osudný den nepřišli domů, neví se jestli zmizeli nebo se jim něco stalo. A pak tu je Emily, moje nejlepší kamarádka. Má jen taťku, ale ten je v armádě takže nemá kde být, teda teď už ano. „Proč? Děje se něco, tati?" zeptala jsem se nechápavě a on se podíval na mamku. „Musíme odsud zmizet. Dnes v noci." podíval se na nás vážně. „Tati. Co se děje?" Justin po něm hodil pohled, že za každou cenu chce odpověď. A možná by jí i získal kdyby nám do baráku nevtrhly monstra, která obsadily naší zem. Jako první jsem hodila pohled po taťkovi a poté si vzala do náruče Jessie. Rychlostí blesku jsem vyběhla do svého pokoje a popadla batoh a naházela do něho pár věcí. Justin, Max a Emily stáli u mého pokoje a snažili se bránit mamku a taťku, kteří zase bránili nás. Táta se na nás otočil a smutně se usmál. Poté něco řekl mamce a ta přiběhla k nám. Podívala se na nás a usmála se. „Zlatíčka, mám vás strašně moc ráda. Teď mě dobře poslouchejte, utečte co nejdál odtud. Najděte nějakou skupinku lidí a braňte se. Nevracejte se sem a za každou cenu nezastavujte. Máme vás rádi a teď běžte. Proskočte zadním oknem." chtěla jsem něco namítnout, ale mamka se vrátila za tátou a mezi tím mě už tahal Justin za rukáv od bundy. Otevřel okno a vyskočil, hned po něm Max, pak Emily a já. Vyběhli jsme do lesa, který máme u baráku a nezastavovali. V náruči jsem měla pořád Jessie, vedle mě běžel Justin a Max, a přede mnou Emily. Společně s námi tu běželo pár lidi. Předpokládám, že jim do baráku taky vtrhla ta monstra. Musíme získat zpět naší Zem.
*** První kapitola je na světě💗. Sice je krátká, ale jsou v ní důležité věci, které potřebujete znát na začátek. Sice to zatím nikdo nečte, ale už teď Vám děkuju❤️.. V dalších kapitolách toho je už více💕. Určitě se koukněte na můj instagram (sweet_ameliaa), kde budu dávat různé informace o knize.. 🖤 A btw za názory budu ráda💕.. Mel. ^•^
