Loď přistála na zemi a všechno do deseti metrů pohltila. Nikdo z ní nevylezl. Lidé si mysleli, že zase bude všechno dobré, ale pletli se.
Čtyři dny potom co přistála loď, z ní vylezla monstra a vpadly do každého bytu.
Unesly děti a nikdo neví co s...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Už půl hodiny kráčíme zničeným městem a zatím jsme nic nenašli. Snažím se koukat na každou stranu a do všech možných koutů. Je tu až moc ticha. Zastavila jsem a pořádně se rozhlédla. Je tu spousta brázdných baráku, ale nikde žádný obchod. „Co se děje?" zeptal se Finn a přešel ke mně. „Je tu ticho, nelíbí se mi to." řekla jsem a otočila se na ostatní. „Prohledáme pár těch baráku a pak budeme pokračovat. Musíme něco najít." všichni kývli na souhlas a vydali jsme se do prvního baráku.
Prošli jsme malou chodnou a rozdělili se. Já a Annie jsme šly do kuchyně a obýváku. Justin a Max do dětského pokoje. A Adam s Finnem šli do ložnice a koupelny. V obýváku nic nebylo. Kuchyně byla v celkem dobrým stavu, ale zásoby tady skoro nebyly. Jen pár plechovek a prošlích věcí. „Proč se s Finnem tvářite tak debilně.? Když jsem týmu oznámila, že tě beru místo Emily, Finn se málem zadusil." řekla jsem a podívala se na ní. Annie se na mě ušklíbla a vyskočila na linku. „Chodili jsme spolu, ale nebylo to nic vážného. Teda pro mě ano, ale pro Finna očividně ne. Dal mi kopačky a ani neřekl proč." řekla trochu smutně. „To mě mrzí." usmála jsem se na ní a pokývala hlavou směrem ke dveřím. „Měly by jsme jít." Vyšla jsem na chodbu a srazila se s Adamem, který zrychleně dýchal. „Co je?" zeptala jsem se ho. „Jsou tady. Finn se je snaží zdržet, ale jsou v přesile." řekl udýchaně a popostrčl mě ke dveřím. „To je idiot. Jdu nahoru, vy běžte ven a snažte se nás ubránit z venku." zavrčela jsem a vydala se ke schodům. „Ale Mela-.." „Běžte ven! Hned!" zakřičela jsem na ně a vyběhla do druhýho patra.
Všechen rámus vycházel z ložnice. Nabila jsem si zbraň a vlítla do pokoje. Finn se na mě otočil a něco zavrčel. Začala jsem střílet do hlavounů a přibližovala jsem se k nim. Do pokoje vtrhl Max s Justinem a začali taky střílet. Všichni byli mrtví až na jednoho. Namířila jsem na něho a pořádně si ho prohlídla.
„Kde jsou všechny děti?" zeptala jsem se klidně i když jsem tušila, že mi neodpoví. „Co s nimi děláte?!" „Melanie nic ti nepoví. Mluví jedině přes děti a ty tady nejsou." promluvil na mě Justin. Zavrčela jsem a namířila na tu obludu zbraň. „Fajn, tak aspoň bude mít Rick na čem dělat." řekla jsem a už se chystala zmáčknout spoušt, ale z vedlejší místosti se ozval dětský hlásek. Rychle jsem se otočila a pak se podívala zpátky na to monstrum. „Děti nejsou už vaše starost. Slouží nám." promluvila dívenka a stála rovně a ani sebou nehla. „Slouží? Jsou to děti, ne otroci." zavrčela jsem a dívala se na hlavouna. „Teď už ano." promluvila klidně. Podívala jsem se na holčičku a přešla k ní. Klakla jsem si a usmála se. Byla tak malá a nevinná. Musíme jí zachránit. „Střelte toho hajzla do nohy a svažte ho." řekla jsem rozhodně a všichni se na mě podívali. „Co s ním chceš jako dělat?" zeptal se Max nechápavě. „Vezmeme ho na základnu." řekla jsem klidně a vzala holčičku do náruče. „A jí taky." „To nemyslíš vážně, Mel." zavrčel Justin a díval se na mě jako na idiota. „Ano myslím. Pokud ho zabijeme ta dívenka umře a to nedopustím. Takže ho střelte do nohy a svažte! Půjdu najít nějaké auto nebo něco." řekla jsem a vyšla z místnosti.
