Loď přistála na zemi a všechno do deseti metrů pohltila. Nikdo z ní nevylezl. Lidé si mysleli, že zase bude všechno dobré, ale pletli se.
Čtyři dny potom co přistála loď, z ní vylezla monstra a vpadly do každého bytu.
Unesly děti a nikdo neví co s...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Probudila jsem se v bílé místnosti. Příšerně mě třeštila hlava a neměla jsem ponětí co se děje. Jediný co vím je, že jsem našla dívku která není napojená na hlavouny. Povzdechla jsem si a zvedla se do sedu. Zakňučela jsem, když mi pýchlo v břiše.
„Musíš opatrně. Máš celkem vážná zranění." promluvil na mě někdo. Otočila jsem se za hlasem a usmála se. Celý tým stál u mé postele. „Co tu děláte?" zeptala jsem se jich. „Čekali jsme než se probudíš. Spala si dva dny." promluvil Justin. Chtěla jsem si zase lehnout, ale najednou mi v hlavě vyskočila vzpomínka na tu holčičku. „Pane bože, kde je ta holčička? Je v pořádku?" vyhrkla jsem rychle a všechny přelétla pohledem. „Ano, je v pořádku. Jediný co, tak celou tu dobu nepromluvila ani slovo." řekla Annie. To se dalo čekat. Už ten den kdy jsem jí našla nemluvila. „Musím jí vidět. Jsme v DOX2 základně, že jo?" promluvila jsem. „Jo jsme. Včera jsem byl za otcem a vše mu řekl. Věděl o téhle základně a nic nám neřekl. Každopádně, odteď jsme přveleni na tuhle základnu." dopověděl Adam a slabě se usmál. Převeleni? Teď? „A co Emily a Jessie? A Rick? Proč to udělal?" řekla jsem trochu naštvaně a nechápavě. „To nevím... asi zůstanou tam." odpověděl Adam. „Fajn, ale Ricka sem můsíme dostat." řekla jsem klidněji a zpátky si lehla. „Dobře, zařídíme to." usmál se na mě Justin.
~~~
Na tajné základně jsme už čtyři dny. Konečně se můžu normálně pohybovat, ale přesto mám zakázano dělat prudké pohyby. Právě jsem měla namířeno do místnosti kde dělají výzkumy. Vešla jsem dovnitř a zarazila se. Byla tu ta holčička co jsem zachránila. „Co tu dělá?" zeptala jsem se slečny Freyové, která má nastarosti většinu výzkumů. „Melanie, co tu děláte? Měla by jste ještě odpočívat." vyhla se otázce. „Neodpověděla jste mi na otázku. Co tu ta dívka dělá?" zeptala jsem se znovu a dala na to větší důraz. „Nařídil to McDonell. Mám jí vzít krev a udělat pár testů." odpověděla a povzdechla si. „Dobře, zůstanu tu." řekla jsem jí a sedla si vedle dívenky. Podívala jsem se na ní a usmála se. „Ahoj, pamatuješ si na mě?" zeptala jsem se jí a jemně jí vzala za ruku a vyhrnula rukáv. „Jo, pamatuju." kuňkla, „Zachránila jsi mě." zašeptala. Kývla jsem a otřela jí místo, kde se bude brát krev, desinfekcí. „Jmenuju se Melanie.." Podívala se na mě a slabě se usmála. Připravila jsem si injekci a opatrně jí píchla do žíly. Počkala jsem až se naplní ampule a opatrně ji vytáhla. Zalepila jsem jí poraněné místo náplastí a pohladila jí po hlavě. „Jmenuju se Elisabeth, ale říkej mi Lis." pověděla tiše a usmála se.
Právě jdu do kanceláře velitele McDonella.. Nelíbí se mi, že Lisu použil jako pokus.. Je to jen dítě.. Když stojím před jeho dveřmi, tak optatrně zaklepu a vejdu dovnitř. „Aa Melanie, dlouho jsem tě neviděl. Co potřebuješ.?" promluvil jako první. „Chci vědět proč jste nás převelili." řekla jsem a zadívala se na něho. „Velitel Connor se zmínil, že nějak moc se zajímáš o hlavouny a jejich technologii. Tak nás napadlo, že s týmem na tom všem můžete pracovat tady, kde jsou na to prostředky." řekl klidně a oplácel mi pohled. Povzdechla jsem si a založila si ruce na hrudi. „Nikdy jsem se nezajímala o jejich technologii, jen chci zachránit ty děti. Potřebuji aby jste sem dostal Ricka." „Melanie..," povzdechl si a pokračoval: „Nemůžu sem každýho dostat. Už byla práce s vámi. Běž za svým týmem a začnětě pracovat." „Pracovat? Jsme vojáci, ne vědci.! Na hlavní základně jsme byli z nějakého důvodu.." řekla jsem trochu podrážděně. Probodl mě pohledem a přešel ke mně. „To sice ano, ale od teď je váš domov tady. Smiř se s tím. A teď běž.."
