Loď přistála na zemi a všechno do deseti metrů pohltila. Nikdo z ní nevylezl. Lidé si mysleli, že zase bude všechno dobré, ale pletli se.
Čtyři dny potom co přistála loď, z ní vylezla monstra a vpadly do každého bytu.
Unesly děti a nikdo neví co s...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
O rok a půl později:
„Melanie? Chce s tebou mluvit velitel Connor.." podívala jsem se na Maxe a kývla. Seděla jsem na posteli a přede mnou byla Jessie. Dopletla jsem jí copy a zvedla se. „Na chvílí si musím odskočit. Teta Emily se o tebe postará, ano?" usmála jsem se na ní a objala jí. Jessie mi dala pusu na tvář a přikývla.
Společně s Maxem jsme vyšli na chodbu a šli rovně do velící místnosti. Netušila jsem co se děje, ale doufala jsem, že to nebude nic hrozného. Za poslední tři měsíce jsme přišli o hodně lidí a pro naší skupinu to jsou velké ztráty. „Co Connor chce?" zeptala jsem se Maxe když už jsme byli kousek od místnosti. Podíval se na mě a pokrčil rameny. „Nevím, asi něco s hlavounama." hlavouni jsou ty monstra, která obsadila naší Zem. Ani nevím proč jim tak říkají. Max zaklepal a poté vešel. Za stolem seděl Connor náš velitel, vedle něho stál jeho syn Adam a pak tu byl Justin. „Pane." pozdravila jsem Connora a kývla na Justina. „Melanie, jsem rád že sis udělala čas. Potřebuji s vámi něco probrat. S kým si měla včera hlídku?" nechápavě jsem se na něho podívala a poté přemístila svůj pohled na Justina. Connor většinou věděl kdo s kým měl hlídku. „S Justinem, pane. Stalo se něco?" zeptala jsem se a u toho pokrčila obočí. „Nic se nestalo, jen jsem to potřeboval vědět. Potřebuju aby sis vzala na starost nováčky, ukaž jim veškeré bojové pozice a dovednosti. Adam ti pomůže." chtěla jsem něco namítnout, ale Connor mi v tom zabránil. Moc dobře věděl jaký máme s Adamem vztah a přesto nás dal dohromady. Klasika. „A Melanie?" otočila jsem se na něho a čekala co řekne. „Chci aby si do výcviku zapojila i Jessie. Ukaž jí jenom základy, kdyby se náhodou něco stalo." „Ale pane, Jessie na to není připravená. Výcvik začíná až v patnácti letech." namítla jsem a nehodlala ustoupit, ne když šlo o mou mladší sestru. „Já vím, ale přesto chci aby si jí ukázala základy. A teď běžte." tvářil se tvrdě a já věděla, že nemám šanci. Neobtěžovala jsem se pozdravit a rovnou vyšla na chodbu. Hned za mnou se vyřítili i ostatní. „Mel..?!" zastavil mě v chůzi Justin. „Proč si sakra nic neřekl? Vždyť jí je deset." vystartovala jsem na něho a zpříma mu koukala do očí. „Moc dobře víš, že má pravdu. Přišli jsme o spoustu lidí. Dobrých lidí. Vím že máš strach, ale taky vím, že Jessie naprosto dokonale připravíš. Jsi skvělá bojovnice." uchechtl se a pokračoval dál. „Víš, ještě nedávno jste s Emily řešily jaké si vezmete na sebe oblečení do školy a teď zabíjíš ty bestie, a jsi v tom sakra dobrá." usmál se na mě a já mu úsměv oplatila. „Bože, dostanu z vás sourozeneckou cukrovku." zamumlal si pro sebe Adam, ale všichni jsme ho slyšeli. Protočila jsem nad ním očima a vydala se do výcvikové místnosti.
Většina dětí už něco málo umí, ale přesto potřebují ještě pořádný výcvik. Adam se snaží trénovat kluky a já zase holky. „Melanie?" houkla na mě Emily od dveří. Přišla jsem k ní a usmála se. „Ahoj, byla Jess hodná?" pozdravila jsem jí a podrbala Jessie ve vlasech. „Nebooj.. byla jsem hodná. Teta Em je nejlepší." podívala se na mě Jessie a usmála se na Emily. „Tak pojď, méďo. Jdeme se naučit pár nových věcí.. " cvrnkla jsem jí do nosu a už chtěla jít, ale Em mě zastavila. „Mel, je to dobrý nápad nechat Jess bojovat?" zeptala se ustaraně. Povzdechla jsem si a rozhlédla se po tělocvičně. Pohled mi sklouzl na Jessie, která si povídala s kamarádama. „Nařídil to Connor. Neboj, nedovolím aby se jí něco stalo."
***
.. Vím, že začátky jsou nic moc, ale snad u příběhu nadále zůstanete.. Love you all💕.. Mel.
