Já Ti řekla že to bude těžký,
Že můj život je chaos
Že to nebude pěkný
Že toho bude dost
Já nejsem holka o kterou bys měl stát
A přes to všechno mě máš tak moc rád
Budou chvíle kdy se o mě budeš bát
Ale mý sobecký já se Tě nechce vzdát
Jsi anděl co mi chce dát svoje křidla
Já démon co žít tu neumí
Lidska vlastnost ve mě zbyla
Řikají jí svědomí...
Nédokážu být jen chladná a mrcha
O to víc ty city bolí
Srdce tepe a moje povaha je zrádná
Dělám rány co se blbě hojí
Nemůžu Ti slíbit další den či rok
Moji hlavu halí stíny
Od vraždy či mojí smrti je jen krok
Nemusíš mít pocit viny
Bolí mě jen pomyšlení co vše mohu udělat
Jako moc Tobě na mě záleží
Jednou chvilkou sebelítost může všechno podělat
Nedávám klid co Ti náleží
Ale moje city k Tobě jsou tak skutečný
Že snad i svůj trůn odevzdám
Nebo radši skončím život zbytečný
Jen ať tu chybu znova neudělám
Možná příjdeš o křidla i svatozář
Potřísní je moje krev...
ČTEŠ
Myšlenky v Temnotě
PoëzieMé básničky... píšu je když se potřebuji vypsat z pocitů,které bolí... Proto nečekejte nic moc pozitivního. Píšu na radu svého dobrého přítele, který mi byl oporou v těch nejhorších časech...