Magie na hranicích času

VIII. Draci jsou romantičtí, že?

                Školní knihovna v Bradavicích se celé roky jejího užívání těšila velkému zájmu studentů. Nacházela se v prvním patře hradu, přičemž zajímala neskonalé prostory pro svou nebývalou kapacitu titulů, příruček a dalších knih. Jistý úbytek zájmu o tyto prostory vznikl krátce po přelomu tisíciletí, kdy klasické literární bádání nahradily elektronické pomůcky. To ale nemělo dlouhého trvání, neboť hned během ročníku 2006/2007 došlo vyhláškou §19, 70 odst. 3 k úplnému zákazu elektronických zařízení na školních pozemcích. Ředitelka Minerva McGonagallová si vyhlášku vynutila i přes velké námitky školní knihovnice paní Pinceové, která nesla zklidnění v prostorách školní knihovny velmi přívětivě.

Studenti tak byli nově při příchodu na školní pozemky prohledáváni speciálním kouzelnickým rámem, který připomínal klasické detekční rámy nacházející se na mudlovských letištích. Stejně tak docházelo ke kontrole pošty či při návratu z Prasinek nebo vánočních prázdnin.

Toho pozdně podzimního dne trávila v knihovně čas i nám známá slečna Mononoke. Kromě nekonečných domácích úkolů z péče o kouzelné tvory, bylinkářství a jasnovidectví, měla v plánu zjistit ještě nějaké další informace. Ale za nic na světě si nemohla vzpomenout, o co vlastně šlo. Zavalená papíry právě psala esej na téma Draci a jejich úloha během První světové války.

„Draci? Nejsou to naprosto okouzlující a nádherná stvoření? Ano, samozřejmě, ten oheň a tak. Z toho člověku běhá mráz po zádech, ale přeci jen, máloco dokáže být tak romantické jako poražení draka v honbě za svou nebývalou láskou, že? A navíc, samozřejmě, může zachraňovat i žena. Doporučuji ti knihu Fantastičtí draci a jejich kolonie od Charlieho Weasleyho. Ten název je skvělý, že? Taková parafráze na nejznámější literární dílo v oblasti péče o kouzelné tvory." dokončila větu pihovatá dívka se dvěma dlouhými zrzavými copy. Najednou se zatvářila zasněně, ale jakmile uviděla výraz Shikori, který by se dal volně přeložit vy stylu: „Co jsem to právě zaslechla?", zarazila se.

„Asi trochu moc mluvím, že? To mi furt někdo říká. Mimochodem, já jsem Jane. S E na konci." Na to Shikori absolutně nevěděla, jak reagovat. Chvíli na dívku jen tak bezmocně zírala, načež se přeci jen představila. Hned na to ale sklopila oči zpět do papírů, snad aby nemusela poslouchat další šílený monolog. Ten se ale přesto dostavil. „To E musím říkat, protože mě pak většina lidí píše jako J A I N A. A to je vážně zvláštní, neřekla bys, kolik z toho může být problémů. I když, ono Shikori tu asi taky nebude úplně známé. Dostala ses kvůli tomu někdy do problémů?" zeptala se s výrazným důrazem na poslední slabice. Měla přednes jak z nějaké recitační soutěže. Akorát tedy mluvila velmi rychle. Nečekala na odpověď, a začala si prohlížet všechny knihy, které měla Shikori vyrovnané na stole. Vzápětí rychle pokračovala: „Jak sis vybrala předměty po pátém ročníku. Přeci jen, jak můžou očekávat, že budeme v patnácti či šestnácti vědět, co chceme dělat celý zbytek života?"

„To asi moc nemůžou."

„Že? A přesto si musím vybrat. A já vůbec nevím. Chtěla bych být doktorka nebo studovat zvířata, či být neohrožená bystrozorka. Či hrát famrfpál jako Ginny Potterová. Ale ten teda vůbec neumím. Anebo cestovat. Ty bys nechtěla hodně cestovat, Shikori?

„Já už něco málo zvládla. Ale asi jo."

„Já ještě nevystrčila paty z Británie. Ale teda, jednou jsem byla na ostrově Man. To se počítá, ne? Táta je blázen do tamějších mudlovských závodů, tak jsem tam byla s ním."