Magie na hranicích času

IX. Tuhle rundu platím já!

Sníh napadl v onen čas nezvykle brzy. Už v půlce října byly celé školní pozemky pokryty silnou vrstvou čistě bílého sněhu. Zálibu v takovém počasí nacházeli všichni studenti napříč generacemi. Spousta žáků mladších ročníků zvládla trávit venku celé odpoledne až do západu slunce. Ty starší zas nějak dostrčila k romantickým procházkám kolem hradu až k zamrzlému jezeru. I studenti, kteří zůstávali ve hradu, ocenili zvýšený klid.

Shikori už tou dobou dávno skončil dvoutýdenní zákaz vstupu do knihovny. Vůbec by neřekla, o kolik bude bez všech těch zaprášených knížek těžší studium. Naštěstí jí během této doby mockrát pomohla Jane, za což jí i přes veškeré sáhodlouhé monology byla Skihori vděčná. Stejně tak jí čas od času pomohla Lygie.

Zrovna tou dobou se konal první výlet do Prasinek. Shikori, jako studentka sedmého ročníku, nepotřebovala žádné potvrzení, a tak se směle vydala dolů na nádvoří, kde už se tvořili skupinky studentů. Na jedné z odmetených lavic právě seděla Lygie, která si kreslila spoustu symbolů do sněhu. Přesněji řečeno je tam vypalovala přesnými pohyby hůlkou. Pára z odpařujícího sněhu jí dodávala až téměř nadpřirozenou auru.

Při bližším pohledu si Shikori všimla několika jednoduchých rybek a dalších zvířat znázorněných ve sněhu. „Pěkná práce." řekla své kamarádce.

Lygie zvedla hlavu a usmála se. „Díky." řekla stroze. V tu chvíli se ze dveří hradu vydrala Elisa s Katrin a Sandrou. Jakmile Elisa spatřila Shikori, změnila směr chůze a zaujala s ostatními místa na odlehlém konci nádvoří. Katrin se Sandrou jen pokrčili rameny a šli za Elisou.

„To spolu pořád nemluvíte?" zeptala se Lygie, načež se připravila k odchodu.

„Za tohle já nemůžu, hele." odpověděla Shikori. „Nevím, co jí přelétlo přes nos. Nic špatného jsem neudělala."

„No, tak nějak sis ji proklepla. Pro ni je to citlivé téma. Dostává to tu sežrat od prvního ročníku. Ale je fakt, že to asi přehání. Nic si jí na to neřekla, ne?"

„Ani jsem neměla příležitost."

„To je dobře. Zatím. Ono ji to přejde."

V tu chvíli už měl profesor Longbottom s panem Filchem projitý seznam žáků a tak se celá masa studentů dala k pochodu směr Prasinky.

Cesta vedla zasněženou alejí po stále klesající cestě. Dokonce víckrát se po cestě stalo, že studenti uklouzli na zamrzlém povrchu. Při obou případech se strhla vlna smíchu, až musel zasáhnout profesor a uklidnit dav studentů. S opatrností se konečně celá skupina dostala až do kouzelnické vesnice, kde nastal rozchod a studenti se rozběhli za svými cíli.

Shikori s Lygií nejprve vyrazily do medového ráje. Lygie si samotná nic nekoupila, ale Shikori provedla celým obchodem a dokopala ji ke koupi všech různých sladkostí od medových košíčků, přes lékořicová košťátka až po čokoládové sošky různých kouzelných tvorů.

Hned jak opustily obchod, začaly se procházet po vesnici. Pro Lygii se nejednalo o nic moc zajímavého, ale Shikori mohla na i té nejobyčejnější budově oči nechat. Byla nadšená doškovými střechami, zasněženými uličkami stejně jako vitrínami jednotlivých obchodů.

Trvalo to opravdu hodnou chvíli, ale nakonec i Shikori uznala, že je opravdu chladno, a tak se šly obě ohřát do hostince U tří košťat. Na dveřích byla lehká ledová pokrývka, přesto vedly do krásně vyhřáté prostorné místnosti. Uvnitř hostince to překypovalo aktivitou. Zimní počasí vyhnalo většinu studentů i místních právě sem, aby se zahřáli nějakým tím teplým pitím. Jakmile vstoupila Shikori, už na ni mávala Jane, takže se šly obě s Lygií posadit za ní. Společně s nimi teď seděla u stolu ještě Anne, Elisina mladši sestra, kterou už dřív potkala Shikori ve vlaku. Všechny teď měli na stole máslový ležák, přičemž Shikori se příliš nevyznala v místní nabídce, takže si dala totéž.

„Prej si ségru nějak naštvala." řekla Anne nikomu zvlášť adresovanou poznámku mezi dvěma loky. Shikori ale hned věděla, že byla mířena na ni.

„Já ji ale nechtěla..." nestihla nic doříct, když ji Anne okamžitě přerušila. „Mně je to celkem fuk, ale udělalo mi to trochu radost. Elisa je poslední dobou nějaká utrhlá. Dřív jsme si byly blízké, ale teď se chová jak ledová královna. Nevím, co jí trhlo." dodala a znovu se zhluboka napila máslového ležáku.

Na to už Shikori nic nedodávala. Sama si pořádně usrkla máslového ležáku a pustila se do konverzace s Jane. Jen co se ale nadechla k začátku, Anne spustila sama svůj monolog. „Tak co říkáš na Prasinky? Nejsou takhle zasněžené krásně melancholické? Jednou jsem tu byla i s tetou a strýcem v létě, ale nebylo to ono. Úplně zbožňuji tu neskrývanou kouzelnickou atmosféru. Člověku to úplně vyrazí dech, nemyslíš?"

„To ano, je to úplně něco jiného než ve zbytku Británie."

To bylo celé, co stihla Shikori odpovědět. Jane ji krátce na to přerušila, že musí s Anne už jít. Dopily, zvedly se a opustily hostinec společně. Před východem se k nim přidal ještě Cale. V tom se zvedla i Lygie. „Chtěla bych na chvíli za holkami, nevadí? řekla dost nejistým hlasem. Nechtěla Shikori nechávat první den v Prasinkách samotnou, ale zase úplně vynechat všechny tradiční zábavy s kamarádkami po šesti letech společného studia jí taky bylo silně proti srsti. Shikori na to jen přikývla, a tak se Lygie odebrala za Katrin, Sandrou a Elisou.

Shikori v klidu dopíjela svůj drink. V téměř prázdné skleničce se jí odrážel její obraz. Už se téměř měla k odchodu když se za ní ozval známý hlas. „Můžem si přisednout?"

Kolem stolu ji obešel Jacques, společně s Robbem, novým členem nebelvírského famfrpálového týmu. Oba si k Shikori přisedli a dali se do řeči. „Díky za místo, dnes je tu neskutečně narváno." pronesl Robb.

„Ty už se chystáš pryč?" řekl Jacques, když pohlédl na její prázdný korbel. „Tak počkej, tuhle rundu platím já!" Pronesl spokojeně a odešel k baru pro objednávku.

„Tebe jsem tu ještě neviděl. Jak se jmenuješ?" zeptal se Robb a tak proběhlo krátké seznámení, akorát do doby, než se vrátil Jacques s třemi plnými korbely máslového ležáku. Všichni si společně ťukli a pořádně se napili.

„Ještě jsem tě tu neviděl, ty jsi taky přestoupila? zeptal se Robb. Shikori přikývla a podala krátké informace ke svému přestupu z Mahoutokora. „Tak to jste s Jacquesem a jejím bratrem už tři. Do Bradavic nepřestoupil nikdo snad devět let a teď hned tři žáci ze tří škol. To je vážně něco."

„Slyšel jsem o někom třetím, ale nenapadlo mě, že to budeš ty." přidal se Jacques. „Jejich smůla, že si tě nechali utéct."

Shikori se trochu usmála, ale po posledních slovech vypadala, že je lehce myšlenkami jinde. Ještě stihli všichni prohodit několik slov, než nastal čas odchodu. Shikori se vydala hledat Lygii a oddělila se od chlapců. Jacques s Robbem ještě v hostinci popadli Willa a vydali se zpět na cestu do hradu. Shikori, ani žádnou z jejích kamarádek už nepotkali.

Večer v havraspárské věži se na posteli otočil Will a pustil se do Jacquese: „Takže ty teď balíš starší holky, jo?"

„Cože? Jak ty o tom víš?"

„Robb rozhodně není zrovna tichý společník. Už o tom ví beztak celý ročník."

Jacques se otočil na posteli a díval se na modroustěnu své ložnice. „Však se nic nedělo, ne?" pomyslel si. „Nebo jo?"

----------------------------------

Poznámka autora: Tak tohle byla pořádná pauza. Snad to teď půjde lépe. Dejte mi do komentářů vědět, které postavy se vám líbí a na kterých je potřeba více zapracovat.

Obrázek: INFORMER, Orlando. 9 remarkable photos of Wizarding World. In: Pinterest [online]. [cit. 2020-06-26].Dostupné z: https://cz.pinterest.com/pin/311944711687888920/