It's only job, okay? [NaruGaa] ✔

14. Want you too

Minato dlouze přemýšlel, netušil kde začít. Bylo to strašně těžké. Nechtěl mu připomínat onu ránu starou více jak deset let. Jako jediný se posadil, stihl si domyslet proč onen mladý muž raději stojí a několikrát přísným pohledem sjel Naruta, který dělal, že tu ani není a nic se ho netýká. Takový neviňátko. Pevně doufal, že to nedělali na stole, u kterého právě sedí. Jeho provinilecký výraz vypadá už tak na ranu. Kdyby byl mladší, tak už mu jedna určitě přiletí. Ne, to zase ne. Záleží na činech.

"Asi začnu," prolomil starší blondýn ticho, zaujal tím Sabakovu pozornost, který měl paže založené na hrudi. "Potkal jsem prvně tvého otce, když jsem byl v jeho firmě na pohovoru kvůli místě ředitele managementu. Potřeboval jsem už lepší místo. Moc jsme to finančně nezvládali. Do Ameriky jsme přijeli naprosto švorc, tudíž první možnost bylo právě to místo. Nevzali mě. Byl jsem zklamaný, jenže nejspíš je to dobře. Potkal jsem... takové... malé... dítě... cestou ven. Asi se ztratilo. Tehdy jsem nevěděl, že to je syn majitele firmy. Byl fakt malý... červený vlásky, v náruči tahal méďu." Nad tím se musel zaculit. Vracel se do vzpomínek a porovnával dospělou verzi toho dítěte, stojící před ním. Teď to byl rozhodně hezký muž. Nedokázal si představit jak to mohl bez rodiny zvládat.

Naruto se zaculil, snažil se v hlavě vytvořit obrázky úplně malého Gaary a totálně se rozplýval. Vždyť musel být hrozně roztomilý! A ještě když tahal plyšáka. Letmo se ušklíbl, jakmile na něj padl zamračený obličej rudovlasého, který se marně snažil přijít na to, kdy k tomu došlo. Kushina se musela taky usmát. Vzpomínala si na to. Sice tam nebyla, ale Minato ji o všem informoval.

Namikaze si odkašlal a pokračoval: "No... vypadalo to, že se ztratil. Nebyl ale ustrašený, jak by se od tak malého dítěte čekalo. Pomohl jsem mu dostat se k rodičům a dost mě překvapil, že... je... jeho otec Raso..."

Sice Minato mluvil dál, o jejich rozhovoru a všechny rady a podporu, včetně finančního zázemí, kterou mu rudovlasý ředitel společnosti poskytl, jenže Gaara ho neposlouchal. Pokaždé, když někdo řekl jméno jeho otce, či někoho z blízkých, kteří jsou po smrti, přepadl jej smutek. Vnímal sotva úryvky těch vět, než pocítil stahující hrdlo. Kruci. Přece se tu nemůže emočně zhroutit. Už je to přeci dávno za ním. Neohlíží se za minulostí. Z toho důvodu většinou udržoval klid ve vlastní hlavě. Jestliže se neohlíží za minulostí, proč je mu tedy úzko z jejích vzpomínek?

"Mrzí mě to... Je to nepředstavitelná rána. Můžeme ti pomoct jak jen budeš chtít. Pořád hledáme do svých řad lidi." Navrhl nesměle starší blondýn. Trošičku se styděl za to, že i přes vřelost a otevřenost Rasy, s jeho firmou soupeřil o sponzory a místo. Raději se o tom nezmínil.

"Hm, to je... od vás milé, jenže já nemám ani hotovou střední," zamumlal rozladěně mladší. Chtěl odsud pryč. Co nejlíp zabít, pokud možno všechny buňky ve svým mozku. Jen nevěděl čím. Chlast totiž nestačí a sex by byl taky málo.

"Pořád si ji můžeš dálkově dodělat," pousmála se Kushina.

Sabaku odvrátil od těch... podivně milých lidí pohled. Aspoň ví od koho to Naruto má. Zelené oči právě padly na něj. Nechtěl být na někom závislý. Nechtěl se přiživovat. Nemohl by jim to vrátit. Doteď si vystačil sám, ač to bylo spíše pod jeho úroveň. Krátce zavrtěl hlavou. Jo, jasně, bude chodit do školy. Jak ale zaplatí ty vysoký dluhy? Úroky krásně stouply a on už to odkládat nemohl.

"Je to... od vás všechno moc... laskavé, jenomže... já si poslední, skoro čtyři roky vystačil sám. Zvládal jsem to a dotáhnu to do konce. Nepotřebuju, aby se o mně někdo staral. Je to moje polízanice a já do toho nehodlám zatahovat další lidi," zamračil se. Ke konci zněl chladně. Starší pár na něj překvapeně zůstal zírat. Popravdě čekali úplně jinou odpověď. Zase se mu nemohli divit. Sršela z něj nedůvěra, jako láva ze sopky. Netušili čím vším si prošel.