It's only job, okay? [NaruGaa] ✔

17. Such a whore

U této povídky počítám ještě další čtyři, možná pět částí a konec. Dvacátá bude rozhodující o tom, jak to skončí. Mám rozepsaných hodně povídek, nejvíce mě láká vydat Posedlost, na pár Sasori x Gaara, info o povídce se můžete dočíst v jedné mojí speciální knížečce, už mám i obal. ｡◕‿◕｡

Tady jsem jen amatérská autorka, za spisovatele se nepovažuju, to si ani nezasloužím, ale jednoho dne bych chtěla vydat svoji vlastní tištěnou knihu. Už na tom dělám. Jedno svoje dílečko píšu a přepisuju už sedm let. (≧▽≦) Počítám s tím, že to ještě pár let potrvá, ale... nevadí...

Uvědomuju si, že tahle povídka nemá tolik ohlasů, že spíš většina chce něco kratšího, sorry, not sorry, ale já se prostě rozepisuju. (ʘᴗʘ✿)

Díky těm, co to čtou a komentují mám vůli to vydávat. On ten komentář taky moc potěší a culím se u každé pochvaly. 👁️👄👁️💖

A proto vás lovískuju a doufám, že mě při této části nezabijete... ◉‿◉💖 Už jen ten název vypovídá za vše...

°•°•°

Blonďatý hostitel hned při probouzení naštvaně zamručel, hlava dělala tlaky snad na všechna možná místa a žaludek se dosti nepříjemně zhoupl.

Přece jsem toho nemohl vypít tolik, aby mi bylo tak špatně, dattebayo, pomyslel si napůl zoufale. Když ale člověk smíchá Jacka Danielse, Metaxu, do toho evropské pivo a nekvalitní rum včetně skotské, která se k tomu všemu naráz vůbec nehodí, tak se pak nemá co divit, že žaludek říká: 'Ne, dole to nenechám. Užij si zvracení nezodpovědný hajzle.'

Oči se mu otevírat nechtělo. Přejel dlaní po prostěradle a do nosu jej udeřila vůně. Nebyla jeho. Tu poznával hned. Ironie byla, že pamatoval úplně na vše z předchozího večera. Nebyl tak na mol. To jak Saiovi vrazil rozhodně nelitoval. Neměl mít tak prořízlou hubu. Za to se holt někdy platí.

Pomalu zvedl hlavu, prohrábl si rozcuchané prameny a smutně vzdychl. Konečně doufal, že se probudí s osobou, na které mu záleží nejvíc a ona tu není. Posadil se, vypadal jako smutné štěně čekající na svého páníčka, než se vrátí z práce. Ještě chvíli tak zmoženě seděl. Potřeboval by zjistit čas.

Modré oči podlité červení přistály na Gaarově telefonu. Jen poklepal na displej, jež okamžitě zareagoval a kouknul na veliká, bílá čísla uprostřed jinak černého skla. Skoro půl jedný... No skvěle... Všiml si nové příchozí zprávy od... nejspíš muže se jménem Shira. Do toho jeden zmeškaný hovor. To ho ten počet zpráv, ani hovor neprobudil? Dostala ho ze spánku nejspíš osamělost. Navíc co bylo nejhorší... na povrch se dostávala zvědavost. Kdo to je? Proč mu píše? Proč mu volá? Zmínil se o jednom chlápkovi, který je jeho šéf. Možná to je on a teď se po něm shání... Měl by mu ten mobil donést... Zase... ta zvědavost...

Tiše polkl, podíval se ke dveřím zda majitel telefonu zrovna nejde a vzal ho do ruky. Znovu displej rozsvítil a chtěl si aspoň jednu zprávu přečíst. Jasně, narušování soukromí, v podstatě mu do toho nic nebylo a mohl by ho dokonce nahlásit. Plovoucí oznámení po doteku s jeho prstem zmizelo, zámek se sám uvolnil, dost se divil, že jej nemá na žádné heslo. Překvapeně zamrkal, ještě jednou zavadil pohledem o dveře a klikl na nepřečtené zprávy. Samozřejmě to dělat neměl...

Naruto nestačil zírat... V těch krátkých větách vydedukoval, že údajně jeho šéf si s ním domlouvá nějaký rande a ve starších zprávách byl Gaarův souhlas. Ten... Shira si s ním domlouval sraz a náplň celé schůzky.