3] Nepěkné setkání

325 16 3
                                    

,, Kdo vládl před Volturi?"

___

Kate si povzdechla a začala mluvit.

,,Kdysi vládli Rumuni. Vladimir, Stefan, Cosmin, Alex, Marius, Raul, Catalina, Claudio, Sorina, Mircea, Vasile a Dorian. Vládli hodně let. Vždy přiznávali, kdo jsou. Byli schopni vypálit klidně i celou vesnici. Kořist k nim přišla vždy sama. Nemuseli proto hnout ani prstem. Nikdo z vládnoucích neměl dar. V té době byly dary vzácností. Z jejich stráže mělo dát jen minimum upírů. Asi dva tisíce let zpátky se vlády chopili Volturiovi. Vypálili Rumunům jejich hrady. Přežili jenom dva. Vladimir a Stefan." Na konci se jí trochu zachvěl hlas. Já se zeptala na další otázku.

,,Co je to dar?" Kate pohotově odpověděla.

,,To je speciální schopnost. Nemusí jí mít všichni. Třeba já mám dar. Umím dát elektro šok." Vzala do ruky jeden polštářek a  najednou jako by se u něj zablýsklo. Podala mi ho a tam, kde ho držela byla černá šmouha, jako by byl spálený. Po chvíli zírání jsem se zase zeptala.

,,Proč tu jsme?" Kate na chvíli znejistěla.

,,To Vám povíme až zítra."
Jen jsem přikývla.

,,Přijdu až bude čas na večeři." Už chtěla odejít, ale já ji zastavila.

,, Počkej! Je tady někde knihovna?" Kate se otočila čelem ke mně. ,,Pojď se mnou."

Následovala jsem jí jenom pár chodeb, které jsem si zapamatovala. Došly jsme k velkým dvoukřídlým dveřím z tmavého dřeva.

,, Pamatuješ si cestu do svého pokoje?" Přikývla jsem a vešla do knihovny. Regály přeplněné knihami sahaly až ke stropu. Byly tady staré i nové knihy. Věděla jsem, že chci nějakou knihu o historii. Nejlépe o Habsburské říši. Procházela jsem okolo knih různých spisovatelů. Například Wiliam Shakespeare nebo J.K. Rowling. Celkem mě překvapilo, že tu jsou knihy o Harrym Potterovi. 

Po chvíli bloudění spletitými cestami mezi regály jsem se ztratila. Snažila jsem se najít cestu zpátky, ale ještě více jsem se ztratila.

,,Co tu děláš? Kdo ti dovolil tu být?" Přede mnou se náhle objevil blonďatý muž s delšími vlasy. Oči měl krvavě rudé s nádechem mléčné bílé.  Jeho pleť byla stejně bledá jako ta kate. Na tváři měl děsivý úsměv. Chvíli jsem se na něj vyděšeně dívala a pak jsem promluvila.

,,Kate mi dovolila jsem jít. Já si chci vypůjčit nějakou knihu." Jeho oči mírně zčernali.

,,No jistě, odfrkl si, ,, Kate ti to dovolila. Ona ti nemá, co dovolovat! Tenhle hrad jí nepatří! Takže teď hned laskavě odejdi!"

O krok jsem ustoupila a rychle vyběhla do předu.  To, že jsem nevěděla, kde je východ mi bylo celkem jedno. Nedoběhla jsem ani ke konci regálu a už jsem byla na zemi. Narazila jsem do něčeho tvrdého. Jakmile jsem se koukala do čeho jsem narazila, myslela jsem, že omdlím. Samozřejmě tam musel stát on.

,,Vstávej a pojď za mnou." Neměla jsem chuť být jeho svačinou, tak jsem ho rychle uposlechla. Šel sebejistě, jako by to tu znal nazpamět. Divím se, že se neztratil. Po nějaké chvíli jsme došli ke dveřím. Nemusel mě ani pobízet a já okamžitě odešla.

Omlouvám se, že kapitola vychází po tak dlouhé době. Doufám, že se Vám líbí.♥️

Nesmrtelná láskaKde žijí příběhy. Začni objevovat