(ú)Let |Slunečná fanfikce|

22.část - ROMEO A JULIE

Z pohledu Týny:
Pak nám servírka donesla jídlo a popřála nám dobrou chuť. Pustili jsme se do jídla. Palačinky byly výborný. Byly s ovocem, se šlehačkou a s nutellou. Dojedla jsem a odložila jsem příbor. Sledovala jsem Janka, jak dojídá zbytek palačinky. Měl pusu od nutelly. Začala jsme se smát.
Janek: „Co je?", řekl s plnou pusou.
Vstala jsem, vzala jsem ubrousek a otřela jsem mu koutek rtů. Podíval se na mě. A bylo to tu zase. Ten hlubokej pohled, ten nekonečnej oční kontakt, kdy jsem se topila v jeho očích. Usmál se a prstem mi přejel po tváři až na krk. Pak odvrátil pohled a oddálil se ode mě.

Z pohledu Janka:
Dojedli jsme a Týna mi otřela pusu ubrouskem. Bylo to tak zvláštní a zároveň romantický. Ona mě uhání k šílenství, ale naštěstí se umím ovládat. Nechci se s ní líbat..znovu. Vlastně co to kecám, chci jí..chci zase cítit její rty na těch mých. Ale ne tady, rozhodně ne tady. Zavolal jsem na servírku a zaplatil jsem. Bylo 8:47. Vyšli jsme z kavárny přes park, zpátky domů. V parku už byli lidi, kteří venčili psy a rodiče s dětmi. V 9:06 jsme došli domů.

Z pohledu Týny:
Došli jsme zpátky domu, bylo něco po deváté. Za třičtvrtě hodiny mám sraz se třídou. Šla jsem do pokoje, abych se připravila. Rychle jsem si dala sprchu a převlékla se, udělala jsem si dva drdůlky na vrchu hlavy a namalovala se. Vzala jsem si batůžek a dala do něj pracovní listy a pití. Sluneční brýle jsem si zatím dala do vlasů. Podívala jsem se na čas, 9:44. Paráda, stihla jsem to akorát. Vyndala jsem ze skříně tašku na notebook a vyndala jsem z ní svůj macbook. Vlastně není můj, je mého táty, ale mám v něm závěrečný školní projekt a otázky k maturitě. Otevřela jsem složku s projektem, je to jazykový a zeměpisný projekt. Celkem mě to baví, ale moc mi to nejde. V 9:55 jsem vyrazila. Když jsem došla na místo, tak jsem všechny pozdravila a hned jsem šla za Julčou, abych se zeptala, jak šlo rande. Sice jsem si s ní v noci psala, ale řekla, že mi podrobnosti řekne až osobně.
„Ahoj, tak povídej, přeháněj"
Julča: „Ahoj, asi dobrý"
„Jak asi dobrý?"
Julča: „Fajn, kecám, bylo to skvělý"
„A bylo něco?", mrkla jsem na ní.
Julča: „Zatím ne, ale myslím, že je to na dobrý cestě. Zítra odpoledne jdeme ven"
„No tak super"
Pak už nás z probírání našich holčičích drbů vyrušila učitelka.
Učitelka: „Dneska půjdeme trochu za kulturou, máme exkurzi v galerii a pak nás čeká představení v divadle. Nezapomínejte během toho vyplňovat vaše pracovní listy"
Celá skupina opět vyrazila na cestu. Jako první zastávku jsme měli v galerii. Vstup jsme měli jako studenti zaplacený díky školnímu programu. V galerii se mi líbilo, mám ráda umění. Sama o sobě jsem dost kreativní a umělecky zaměřená, ať už se jedná a o psaní, hudbu, nebo výtvarný umění. Ale zpátky k naší výpravě. Z galerie jsme vyšli chvíli po dvanácté. Učitelka nám řekla, že máme přestávku na oběd. A že se sejdeme v jednu u památníku na náměstí, protože naše představení v divadle začíná ve dvě a ještě tam budeme muset dojít. S Julčou jsme si do mekáče a daly si nugetky s hranolkama a shake. Ve 12:58 jsme došly..no spíš doběhly k památníku. Stihly jsme to jen tak tak. Pak jsme vyrazili směrem k divadlu, samozřejmě vyhlídkovou trasou, jak je u naší učitelky zvykem. Když jsme došli před budovu divadla, učitelka nás všechny vyfotila. Vešli jsme dovnitř a usadili se. Dávali Romeo a Julii. Roztáhla se opona a hra začala. Bylo to nejhezčí představení, co jsem kdy viděla. Hra skončila ve čtyři, k parku jsme došli asi ve čtvrt na šest. Ještě, než jsme mohli jít domů, učitelka začala mluvit.
Učitelka: „Vzhledem k tomu, že je dnes sobota, tak zítra, v neděli budete mít celý den volno. Udělejte si program podle svých představ, hlavní je, abyste si ten den užili. Uvidíme se zase v pondělí"
Pak jsme každý vyrazili do svých dočasných domovů.