(ú)Let |Slunečná fanfikce|

17.část - NENÍ TO RANDE

Z pohledu Janka:
Seděl jsem v kuchyni a čekal, až se Týna vrátí. Ráno v tom spěchu jsme si zapomněli určit čas, v kolik půjdeme ven..nebo spíš, v kolik Týně pojedu ukázat to kouzelný místo. Takže mi nezbývalo nic jiného, než čekat, až se vrátí. A už dost přemýšlení. Ozvalo se zabouchnutí dveří a do kuchyně po chvilce vešla Týna.

Z pohledu Týny:
Přišla jsem k Jankovi a opřela se o stůl.
Janek: „To je dost, že už jdeš, už tu na tebe čekám"
„Trochu jsem se zdržela u Julči, promiň"
Janek: „Ále, něco se chystá?"
„Pomáhala jsem jí připravit se na rande"
Janek: „Ona si tu někoho našla?"
„Tony jí pozval na večeři"
Janek: „A teď by ses měla jít připravit na svoje rande", zasmál se.
„Není to rande", mrkla jsem na něj.
Janek se zvedl a došel až ke mně. Sklonil se ke mně.
Janek: „Říkej tomu, jak chceš, ale v osm vyrážíme", zašeptal mi do ucha.
Začala jsem se hrozně smát a on po chvilce taky. Koukla jsem se na hodiny, bylo za pět minut sedm. Ups. Měla bych jít. Rychle jsem vyběhla schody a zmizela ve svém pokoji.

Z pohledu Janka:
Týna je tak vtipná. Nic nebere vážně a je hrozně pozitivní. Už dlouho jsem nepotkal takovou holku. Třeba jsou v Česku hezčí holky, než tady. Co já vím. Každopádně chci, aby na mě měla co nejhezčí vzpomínky. Ale ne, nesnažím se jí sbalit..teda doufám, že se jí můj mozek nesnaží sbalit. A teď už se jdu připravit, musím se ještě převléknout. Jelikož večer začíná být chladněji, tak jsem si vzal černé džíny, vínovou košili a na to mikinu. Pak jsem si ještě upravil vlasy. Šel jsem dolů k botníku a připravil si boty. Nakonec jsem si sedl v kuchyni a projížděl na mobilu sociální sítě.

Z pohledu Týny:
Navlnila jsem si vlasy žehličkou a poupravila si makeup. Znovu si ho celej dělat nebudu, jen jsem si ho zapudrovala a dala si červenou rtěnku. Chvíli jsem se hrabala v kufru a ve skříni, ale nakonec jsem si vzala elegantní uplý černý croptop, který má sice trochu výstřih, ale nevadí, stejně budu mít mikinu. K tomu jsem si vzala modré džíny a tmavě růžovou adidas mikinu. Vyndala jsem si z kufru svoje vansky ještě jsem si vzala malou kabelku. S botama v ruce jsem šla dolů, kde už Janek čekal. Mrkla jsem se na hodiny, 19:49. Týjo, jsem celkem rychlá. Vešla jsem do kuchyně a Janek se na mě podíval. Zvedl se od stolu a šel ke mně.
Janek: „Moc ti to sluší, i když, tobě sluší všechno"
„Děkuju", začervenala jsem se a letmo jsem ho objala.
Janek: „Tak jdeme..nebo spíš jedeme?"
Přikývla jsem a obula si boty.

Z pohledu Janka:
Čekal jsem, že Týna zas nebude stíhat a přijde až později. Ale spletl jsem se, byla rychlá a přišla už deset minut před osmou. A slušelo jí to. Pak jsme se obuli a šli jsme k autu.
Týna: „Ty máš auto?"
„Vidíš sama a neboj řidičák mám a řídit umím"
Týna: „Tak o tom samozřejmě nepochybuju", usmála se a sedla si na místo spolujezdce.

Z pohledu Týny:
Nevěděla jsem, že Janek má řidičák. Já ho sice mám taky, ale jen pár měsíců a moc neřídím. Ale hlavně vůbec nevím, jak to funguje tady, proto jsem byla překvapená. Vyjeli jsme. Už se celkem stmívalo. Los Angeles bylo ve tmě ještě krásnější, než za světla.
Janek: „A ty máš řidičák?"
„Jo, ale českej a moc neřídím"
Janek: „Proč ne?"
„Nevím, bojím se asi. A hlavně vždycky řídí Martin a nenechal mě řídit ani, když jsem chtěla"
Janek: „Tak možná není úplně nejlepší přítel ne?"
„Já ani nevím, nechci se o tom teď bavit"
Janek soucitně přikývl a pohladil mě po stehně. Trošku jsem se zachvěla, ale nedala jsem nic znát.
„Můžu pustit rádio?"
Janek: „Jasně, proč ne"
Pustila jsem rádio a kochala jsem se nočním městem.