(ú)Let |Slunečná fanfikce|

48.část - PŘÍBĚHY

Z pohledu Týny:
Večer jsme si dali večeři w každý jsme se šli vykoupat a udělat si hygienu. Dohodli jsme se, že každý budeme spát u sebe a kdyby cokoliv, půjdu buď já k Jankovi do postele nebo on ke mně. Popřáli jsme si dobrou noc a shodli se, že se oba pokusíme co nejdříve usnout, i když to asi nebude úplně jednoduchý, protože vítr opět zesílil a začalo hřmít. Chvílemi to znělo, že padají kroupy, ale byly to jen velké dešťové kapky. Ani za nic jsem nemohla usnout, zvedla jsem se z postele, vzala jsem si z nočního stolku mobil a šla jsem za Jankem do pokoje.

Z pohledu Janka:
Rozhodli jsme se, že každý dnes budeme spát u sebe. Lehl jsem si do postele a snažil se usnout. Po nějaké době se ozvalo klepání a pak zvuk otevírání dveří. Týna vešla dovnitř. Otočil jsem se na posteli, zvedl jsem hlavu a podíval se na ní.
Týna: „Nemůžu spát", řekla tiše.
Posunul jsem se a nadzvedl jsem peřinu. Týna si automaticky vlezla vedle mě do postele.
„Tak a co chceš teď dělat?", zeptal jsem se.
Týna: „Co třeba..budeme si vyprávět příběhy"
„Dobře..", zasmál jsem se.

Z pohledu Týny:
Vlezla jsem si k Jankovi do postele. Rozhodli jsme se, že si budeme vyprávět příběhy.
„Klidně začnu", usmála jsem se.
Janek: „Dobře, výpravěj mi o tvém životě", podíval se na mě.
Pár minut jsem mluvila, Janek ležel na zádech, rukou si podpíral hlavu a poslouchal. Když jsem dovyprávěla, podívala jsem se na něj.
Janek: „Týjo, máš celkem zajímavej život"
„Hah, zdaleka ne tak, jako ty", zasmála jsem se.
Janek: „Když myslíš..tak a teď ty"
„Dobře..vyprávěj mi o svojí první opravdové lásce", usmála jsem se.
Janek jen přikývl a začal mluvit.
Janek: „Přiletěla sem z Česka, líbila se mi už od první chvíle, kdy jsem jí viděl.."
Začervenala jsem se.
„Janku.."
Janek: „Pšt, vyprávím..zjistil jsem, že má přítele, ale časem mi začalo připadat, že to mezi nima není tak úplně v pořádku. Tak jsem si troufl zkusit něco víc..a vyšlo to", šibalsky se usmál.
Skousla jsem si ret a poslouchala dál.
Janek: „Byla tak krásná", přejel mě pohledem od hlavy až dolů.
To mě donutilo se stydlivě pousmát.
Janek: „Trávil jsem s ní každou volnou chvíli, i když jsem věděl, že za pár dní mi odletí navždy..ale chci jen říct, že..že jsem se do ní zamiloval..a miluju jí..celým svým srdcem jí miluju..", domluvil a zadíval se z okna.
Po pár sekundách jsem řekla něco, co Janek nejspíš nečekal.
„Já..taky tě miluju", řekla jsem tiše a stydlivě.
Přitáhla jsem si ho k sobě a věnovala jsem mu ten nejdelší a nejvášnivější polibek.