(ú)Let |Slunečná fanfikce|

51.část - DÁREK PRO TEBE

Z pohledu Týny:
Janek vešel do pokoje a objal mě. Přítulila jsem se do jeho objetí.
Janek: „Budeš chtít pomoct?"
„Ano prosím", udělala jsem na něj štěněčí pohled.
Janek: „Dobře, tak jak můžu pomoct?"
„Přines mi prosím z botníku všechny boty, kromě těch adidasek"
Janek: „Za chvilku jsem tu"
Janek odběhl dolů a já pokračovala v balení věcí.

Z pohledu Janka:
Vešel jsem k Týně do pokoje a objal jsem jí. Nabídl jsem jí pomoc s balením, souhlasila a poslala mě dolů do botníku pro boty. Sešel jsem schody. Došel jsem k botníku. Vzal jsem do ruky čtyři páry bot, které tam Týna měla. Adidasky jsem tam nechal, jak Týna chtěla. Vrátil jsem se zpátky do Týnina pokoje. Podala mi igelitky a já dal každý pár bot do jedné z nich. Když jsem do dodělal, nechal jsem igelitky s botami na hromádce a podíval jsem se na Týnu. Seděla na posteli a skládala oblečení. Sedl jsem si vedle ní a pohladil jsem jí po rameni. Usmála se.

Z pohledu Týny:
Sedla jsem si na postel a skládala jsem oblečení a dávala ho na hromádky. Janek dobalil moje boty a sedl si vedle mě. Pohladil mě po rameni, usmála jsem se. Chtěl mě políbit, ale já mu místo toho dala do ruky hromádku triček.
„Dáš mi to do kufru prosím?", zasmála jsem se.
Janek se na mě podíval zklamaným pohledem a pak se začal smát. Zvedl se a dal oblečení do kufru. Když jsem měla všechno dobalené, bylo už 17:33.
„Takže, co budeme dělat teď?"
Janek: „Dej mi chvilku", usmál se a někam odběhl.
Po chvilce se vrátil s malou krabičkou v ruce a usmíval se jak měsíček na hnoji.
„Co to je?", usmála jsem se a pohled jsem odvrátila ke krabičce.
Janek: „Dárek pro tu nejúžasnější holku na světě", usmál se.
Podal mi krabičku a já jsem si jí od něj vzala. Podívala jsem se na něj.
Janek: „Otevři to", pobídl mě.
Otevřela jsem to a nemohla jsem uvěřit svým očím..wow. V krabičce byl náhrdelník s přívěskem ve tvaru nekonečna a náušnice s kamínkem. Začaly se mi lesknout oči. Janek mě objal okolo pasu.
Janek: „Nekonečno jako moje nekonečná láska k tobě"
„O můj bože Janku..miluju tě", vyjekla jsem.
To už mi slzy tekly proudem..byly to slzy štěstí.

Z pohledu Janka:
Pomohl jsem Týně zabalit zbytek věcí, trvalo nám to celkem dlouho, protože měla věci všude možně a pořád něco hledala. Když jsme konečně dobalili, přišla moje chvíle. Odběhl jsem do svého pokoje pro malou krabičku. Vrátil jsem se a dal to Týně. Když to otevřela, rozbrečela se. Měla hroznou radost. Zapl jsem jí náhrdelník a ona pak šla k zrcadlu a nasadila si náušnice.
„Wow, sluší ti..a s těmi šaty ti to bude slušet ještě víc", podíval jsem se na ní.
Týna: „Ale nekecej"
„Já nikdy nekecám..to už bys mohla vědět", zasmál jsem se.
Přiblížil jsem se k ní a políbil jí..vášnivě. Hned začala spolupracovat. Ona fakt hrozně dobře líbá. Dala mi jednu ruku kolem krku a druhou si hrála s mými vlasy. Když jsme se odtrhli, podívala se do země.

Z pohledu Týny:
Janek mi zapl ten náhrdelník a já jsem si pak u zrcadla nasadila náušnice.., wow jsou opravdu nádherné. Janek má moc dobrý vkus. Pak se ke mně přiblížil a políbil mě, hned jsem spolupracovala. Miluju chuť jeho rtů..tak dobře líbá. Dala jsem mu jednu ruku kolem krku a druhou jsem mu prohrábla vlasy a hrála si s nimi. Po chvíli jsem se odtrhli a já se smutně zadívala do země.