(ú)Let |Slunečná fanfikce|

44.část - POŘÁD JEN VYHRÁVÁŠ

Z pohledu Týny:
Pomohla jsem Jankovi vynosit všechny tašky s nákupem z auta. Pak jsme si umyli ruce a šli jsme uklízet nákup. Jelikož ještě pořád moc nevím, co kam patří, tak jsem furt něco hledala a Janek se tomu smál. Pokaždé, když jsem nějakou věc někam uklidila, Janek jí automaticky vyndal a uklidil pravděpodobně na správné místo, jak jsem pochopila.
Janek: „Baví že to, i když po tobě musím všechno přendavat?", zasmál se.
„Já nemůžu za to, že nevím, kam ty věci patří", řekla jsem uraženě.
Janek: „Stačí se zeptat..nebo snad nemáš pusu?", začal se smát.
„Hmm..nemám", podívala jsem se na něj.
Janek: „Takže by se nemělo nic stát, když.."
Přišel ke mně a políbil mě. Věděla jsem, o co mu jde.

Z pohledu Janka:
Prej, že nemá pusu, aby se mohla zeptat. No uvidíme, co to s ní udělá. Šel jsem k ní a políbil jí. Chvíli jen stála, ale potom mi dala ruku na tvář a začala spolupracovat..a pak, že nemá pusu. V duchu jsem se zasmál.

Z pohledu Týny:
Snažila jsem se nespolupracovat..ale, když on tak dobře líbá, kurva. Nejde to. Nakonec jsem se neudržela a přitáhla si ho k sobě blíž. Tohle prostě není jen tak nějaké líbání, je plné citu a starostlivosti. Když jsme se odtrhli, Janek se začal hrozně smát.
„Uklízej, nebo uvidíš", strčila jsem do něj.
Janek: „Uvidím co?", šibalsky se usmál.
Přiblížil se ke mně a chytil mě za boky. Zakroutila jsem hlavou a chytla ho za ruku, do které jsem mu vzápětí dala tašku se zbytkem nákupu.
„A šup, uklízíme", usmála jsem se.
Janek si zklamaně vzal tašku a šel uklidit nákup.

Z pohledu Janka:
Týna mi to snad dělá naschvál..a já bych jí měl nejradši u sebe pořád. Ty její pohledy a úsměv. Když jsme douklidili nákup, uvařili jsme si oběd..no vlastně spíš Týna uvařila. Řekla, že by zase jednou chtěla něco typického českého. Takže jsme se shodli na svíčkové. Týna dělala omáčku a já knedlíky. Musím uznat, že se nám to povedlo. Když jsme se najedli, sedli jsme si v obýváku na gauč.
Týna: „Máš nějaký plán?", podívala se na mě.
„Co kdybysme si zahráli něco na playstationu?"
Týna: „Super nápad, to beru"
Zapl jsem playstation a vyndal ovladače. Jeden jsem dal Týně a druhej si nechal.
„Umíš to hrát?", zeptal jsem se.
Týna: „Co si o mně myslíš..nežiju v době kamenný", zasmála se.
Zapl jsem hru a začali jsme hrát. Týně to celkem šlo, ale stejně jsem většinou vyhrával já. Hraju celkem často, takže co se dalo čekat. Po nějaké době se Týna urazila a položila ovladač.
„Ale copak?", strčil jsem lehce do ní.
Týna: „Už mě to nebaví"
„Nekecej"
Týna: „No, čemu se divíš, když pořád vyhráváš"
„Ale notak, ještě jednu hru"
Týna: „Poslední"
Začali jsme znovu hrát. Naschvál jsem nechal Týnu vyhrát, aby měla radost.

Z pohledu Týny:
K obědu jsme si udělalo svíčkovou. Pak jsme hráli na playstationu, ale Janek skoro pořád vyhrával, tak mě to přestalo bavit. Nakonec jsme dali poslední hru, kterou jsem sice vyhrála, ale myslím, že mě stejně nechal vyhrát schválně. Odpoledne jsem šli ještě na zahradu, kde jsme museli uklidit lehátka, věci u bazénu a zahradní nábytek, aby to nevzal vítr, až bude bouře. Večer jsme si pustili zprávy, kde říkali, že vítr začne foukat už k ránu, takže jsme chtěli jít spát dřív. Každý jsme šli do sprchy a Janek pak za mnou přišel do pokoje.
Janek: „Chceš, abych spal dneska tady, nebo mám spát u sebe?"
„Tady prosím", udělala jsem štěněčí pohled a ukázala rukou na místo vedle sebe.
Janek si lehl ke mně a přikryl nás peřinou. Ještě chvíli jsme každý byli na mobil. Pak už se mi začaly zavírat oči a cítila jsem, jak mě Janek objal. Asi v půl desáté jsme společně usnuli.