(ú)Let |Slunečná fanfikce|

33.část - ŠKOLA

Z pohledu Týny:
Došla jsem na místo srazu a šla jsem za holkama. Po chvilce přišla učitelka. Hned začala mluvit.
Učitelka: „Dneska nás čeká exkurze na místní střední škole. Prohlédnete si školu, budete seznámeni s předměty, které se zde učí i se systémem výuky. Vaším úkolem bude v pracovních listech odpovědět na otázky a porovnat výuku na středních školách v Česku a tady. Pokud nemáte žádné dotazy, tak můžeme hned vyrazit"
Nikdo se na nic neptal, takže jsme hned vyrazili. S Julčou jsme šly trochu pozadu, protože jsem jí potřebovala všechno říct a nechtěla jsem, aby nás někdo slyšel. Řekla jsem jí úplně všechno, od začátku až do konce. Julča jen přikyvovala. Když jsem domluvila, tak jsem ztichla a sklopila oči. Čekala jsem, co Julča řekne.
Julča: „A nemyslíš, že Janek stojí za víc, než Martin?"
„Nevím.."
Julča: „Fajn, tak si to shrneme. Je pěknej, hodnej, pozornej.."
„Romantickej, milej a kurva dobře líbá"
Julča: „V posteli asi taky není špatnej co?"
„Skvělej", začervenala jsem se a podívala jsem se do země.
Julča: „No tak vidíš"
„Ale prostě skoro ho neznám..a bojím se, že bych s ním po chvíli nezvládla mít jen přátelství s výhodama"
Julča: „A Martina pořád miluješ?"
„Jo..asi..ne..nevím"
Julča: „Tohle není dobrý", řekla a zakroutila hlavou.

Z pohledu Janka:
Dodělával jsem svojí práci, byla to drobná aplikace pro jednoho podnikatele. Pak přišel táta a podal mi flash disk, na kterej mám jako vždy všechno nahrát. Nahrál jsem tam celou svojí práci a vrátil to tátovi. Ten mi dal smlouvy, které jsem měl oskenovat a vyplnit. Pak táta odešel. Po chvíli se vrátil.
John: „Fakt dobrá práce Janku"
„Spokojenost?"
John: „Největší, zákazník byl moc spokojenej, chválil si tě"
„Díky tati"
John: „Na účtě máš peníze, tak si koukej po práci někam vyrazit", řekl a odešel. Pustil jsem se do vyplňování smluv.

Z pohledu Týny:
Došli jsme ke škole a vešli dovnitř do haly, kde nás uvidím uvítal ředitel a sekretářka, která nás dostala na starost a šla nás provést po škole. Oproti naší české škole byl tohle luxus, ale moc jsem nevnímala. Byla jsem myšlenkama úplně mimo. Je to jako kdybych stála na mostě nad propastí..na mostě, který už moc dlouho nevydrží, na jedné straně je Janek a na druhé straně Martin. Nemám moc času se rozhodnout, než se ten most zřítí, ale stejně se rozhodnout nedokážu. Procházeli jsme dlouhou chodbou. Po celé chodbě byly fotky tříd. Prohlížela jsem si je, ale na jedné z nich se zasekl můj pohled..byl tam Janek. On sem chodil do školy?
Julča: „Na co tam tak zíráš?"
Přišla ke mně a podívala se zblízka.
Julča: „Ale..kamarád s výhodama..tak už  přiznej, že ho máš plnou hlavu"
„Nevím..nic nevím"
Pak mě Julča chytla za ruku a táhla mě pryč od fotky, zpátky za naší skupinou, která se mezitím přesunula do další místnosti. Ze školy jsme vyšli asi ve tři hodiny odpoledne, když skončilo vyučování. Vrátili jsme se zpátky k parku.
Julča: „Nechceš někam zajít?"
„Ráda", usmála jsem se na ní.
Julča: „Třeba přijdeš na jiné myšlenky"
„To jo..a Julčo?"
Julča: „Hmm?"
„Nemohla bych u tebe dneska přespat?"
Julča: „Zeptám se pána domu, ale předpokládám, že mohla", zasmála se.
Pak jsme šly každá domu dát si tam věci a převléknout se. Julča mi mezitím napsala, že tam můžu spát, takže jsem si ještě sbalila. Pak jsem si vzala tašku s věcmi a dala jí ke dveřím. V rychlosti jsem napsala Jankovi na lístek ať mě nehledá a nalepila jsem to na dveře svého pokoje. Ve čtyři jsem vyrazila k Julče, která už na mě čekala. Dala jsem si  věci k ní do pokoje. Potom jsme vyrazily ven.

Z pohledu Janka:
Domů jsem se vrátil něco po půl páté. Šel jsem do pokoje a dal si tam macbook a papíry. Porozhlédl jsem se po domě, nikdo tu nebyl. Nakoukl jsem k Týně do pokoje, Týna nikde. Pak jsem si všiml lístečku na dveřích „Nehledej mě". Povzdechl jsem si a šel jsem si udělat jídlo.